Příběh o Mořské příšeře v Mořenské zátoce

Z Grand Campaign

S1: Šneci a opice

13.3.2024 - Dungeon World

Augustinovi zápisky večer, pondělí 1. čtvrtence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Po krátké diskusi, když nás Ochrapka Felton načapal ve svém skladišti, jsme ho přesvědčili, aby nás pozval do hospody. U piva jsme mu nakecali, že máme plán na likvidaci Tura Haudhiona. Po krátkém přesvědčování sebe sama jsme došli k závěru, že nechceme Ochrapku Feltona odradit od pašování, ale naopak ho do něj namočit tak, aby vznikla Tur Haudhionovi konkurence a nemohl šikanovat běžné občany města.

Při prohlídce interiéru hospody jsme zahlédli nejen nemocného týpka trpícího nevyléčitelnou a smrtelnou bahenní horečkou, který před námi ve strachu utekl do sklepení, ale i zlého kněze hadího božstva, který nás začal přesvědčovat o nevyhnutelnosti jeho ďábelského plánu. Nicméně nebyl to správný záporák a nevyzradil žádné podrobnosti toho plánu.

Hospodský Hagguk Masák nás slušně požádal, abychom mu vyřešili problém ve sklepení. Přemnožili se mu tam epičtí a smrtelně nebezpeční šneci (a mimo jiné hrozilo že se mu tam přemnoží i týpek s bahenní horečkou). Této prosbě po předchozím rozhovoru opravdu nešlo nevyhovět, a tak jsme se vydali do útrob sklepení.

Ve sklepení jsme opravdu nalezli skupinu obřích šneků, které jsme po dlouhém a náročném boji, plném krve, potu, slz a soli přemohli a do posledního vyhladili. Pravda s nepatrnou pomocí místních pašeráku pracujících pro hospodského. Jejichž pomoc spočívala převážně v hlášení cen toho, co jsme vylili nebo rozbili při našem hrdinském boji.

Z pokladů nalezených ve sklepě stojí za zmínku vyděračský dopis od Tura Haudhiona, hrozácí dalšími slimáčími nehodami, pokud se hostinský nepodvolí a truhla ingotů patřící kněžímu hadího boha.

Další průzkum podzemí zahrnoval přeplutí stoky a vloupání se do skladiště koňského handlíře Mersina, kam utekl nakažený. Tomu jsme ochotně a zcela nezištně pomohli od jeho choroby. Také tam byl v tajné aréně připoutaný hobití a opičího gladiátor, které jsme osvobodili. Zatímco hobit Bidlo Květinka byl za své vysvobození vděčný a slíbil svůj neutuchají vděk, opičí princ naopak nabídl svůj páchnoucí dech a napadl nás, což se mu stalo osudným.

Po krátkém pátrání jsme nalezli svatyni bohyně Keory, kterou jsme vylepšili o drobou prasklinu, která nám posléze otevřela široký průchod do další temné části jeskyně. Taktéž zbrojnici místní pořádkové služby - Harpunářů - kterou jsme se rozhodli zbavit přebytečného vybavení v podobě několika palcátů, kopí a podobného vybavení, u které ho je "zcela naprosto jisté", že nejen že nikdo nepozná že chybí, ale ani nebude nikdy nikomu chybět.

Mezidobí

Play-by-post - Dungeon World

dopoledne, úterý 2. čtvrtence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Xaramax si vypůjčil ingot s hadím symbolem, vyrazilo do něj sledovací čarovnou značku a opět ho vrátil majiteli do bedny.

Augustin, který přísahal, že vyléčí všechny nemocné ve městě, našeptával jeho bůh, že úkol stále není splněn. Potuloval se tedy s Ilwahirem po městě a snažil se nějak zjistit, kam ho to táhne, kde se nemocný nachází. Ukázalo se, že je někde vysoko v koruně Královského stromu, do kterého veřejnost nemá přístup. Augustin ale vyshlechl stráže. Chvíli se baví o žoldu - že rozkazy sice dává kapitán Arnberg, šekely mají na sobě ražbu krále Naburiana, ale reálně o tom, že hlídají "prázdný královský strom" rozhoduje Hadik Hurzol. Poté stočili Harpunáři řeč na jakéhosi Jobrika. Podle všeho je to bývalý Harpunář, který se (spolu s pár cennostmi z královského stromu) ztratil během své hlídky. Je jisté, že neopustil královský strom hlavní branou, ale později ho viděli, jak si od handlíře Mersina kupuje poníka, nakládá ho velkými pytli a mizí západní branou kamsi na blata. Není tedy pochyb, že existuje nějaká tajná chodba ven z Královského stromu.

Družina se rozhodla ještě téhož dne znovu vyrazit ke Kořenům mořenu a najít některý z tajných vstupů.

Akce NPC

S2: Spící elfka

9.4.2024 - Dungeon World

noc, úterý 2. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věk

Hrdinové po krátkém odpočinku a ve větším počtu s obří posilou malého hobita vyrazili na svou druhou výpravu do tunelů pod městem. Nasedli na loďku a vydali se po podzemní řece na delší průzkum podzemí se záměrem nalézt druhého nemocného.

Jejich první zastávka byla u pozorného, ale starého a nutno podotknout i slepého strážce u dveří. Felix se ho nejprve snažil obalamutit že je jeho kamarád, který má pouze "rýbu", a proto zní jinak. Ale starci mozek ještě sloužil a tak nebylo jiné cesty než stráž odstranit po hrdinsku. Mrtvola se nechala na místě a šli jsme prohledat přilehlé místnosti, které ovšem zely prázdnoutou jak po lidech, tak po mnohem zajímavějších pokladech. Naštěstí se na nás usmálo štěstí a v tajném průchodu pod bednou s harampádím jsme nalezli dávno mrtvého, ale stále docela čiperného krále Gremeka Hojného. Po krátkém boji jsme se rozhodli uzavřít příměří a nechat se jím odvést do královského paláce.

Příměří ale muselo být zrušeno, protože dáno mrtvý král měl nezdravou fixaci na truhlu, kterou hrdinové po právu považovali za svou. Ve správný okamžik bylo tedy příměří přerušeno dobře mířenou hrdinskou ranou do zad. Truhla bohužel obsahovala staré mince které bez znalosti nějakého historika nemají mnoho využití.

Naše další cesta už vedla mnohem lepším směrem ke Královskému stromu, pod kterým na nás čekalo překvapení v podobě uvítacího výboru. Ten nám místo okvětních lístků házel pod nohy nože a plynné výbušniny. Nicméně i tato překážka byla překonána dobře mířenou střelou do jejich uspávacího pytlíku. Uvítací výbor byl svázan a uložen na lepší čas.

Vstup ke kořenům Královského stromu, kde se podle Augistina nemocný nacházel, chránil iluzorní oheň, který po správné identifikaci nepálil, zato otvíral dveře do elfího pohřebiště v kořenech stromu. Elfí pohřebiště, jak už to taku elfů je zvykem, obsahovalo hned v prvním sarkofágu uspanou elfí princeznu Florimindiel, která byla před nenechavými vykradači hrobu chráněna dobře umístěnou pastí, která by ji v případě spuštění bezpečně ochránila před znásilněním tím, že by ji rozmačkala. Nicméně Felix hrdinně tuto šikovnou past zneškodnil a po pohádkovém probuzení princezny Augistinovo přiložením rukou jsme se s princeznou seznámili a stali se z nás nejky!

Další průzkum elfího pohřebiště odhalil doupě ještěrky, kterou jsme zahnali na úprk a poté pro jistotu zabarikádovali její doupě víkem z rakve. Postup výše nám ovšem zhatila partička strážných která se šla podívat co tam je za randál. Tuto jsme taktéž po hrdinsku omráčili zatímco studovali zajimavé víko rakve.

Augustin se poté vyzbrojen neviditelností vydal na další průzkum věže aby odhalil dalších několik desítek strážných a několikero schodů do vyšších a vyšších pater. Několik z těchto strážných poté i vystrašil dobrou imitací ducha a ti se pak dali na úprk.

Zbytek družinky zatím prozkoumal elfí oltář padlé bohyně Keory a moudře usoudil že k němu Augustina nepustí, protože hrozilo že by oltář jím mohl být opraven a tím by se uvolnila mocná a starodávná magie, která drží strom pohromadě a po této nezvratné opravě by mohlo dojít ke katastrofě.

Hrdinové ještě obhlédli vyprázdněnou strážnici, skladiště i zapastěný oficiální vchod ke kořenům, a pak se vrátili podzemím zpět domů.

Mezidobí

Play-by-post - Dungeon World

ráno, středa 3. čtvrtence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Družina odvedla princeznu do malého obydlí, pronajatého ve středu města, společně pojedli a krátce posvačili. Se svítáním pak vyrazili do sídla Harpunářů promluvit si s kapitánem Arnbergem o nelegálních zápasech i duchách, kteří straší v kořenech Královského stromu.

Kapitán jim neskočil na báchorku s duchy a hned na ně udeřil, ale když po krátkém naznačování vyložili karty a vysvětlili, jak se situace má s Bahenní horečkou, souhlasil dát jim pověření k návštěvě kořenů a kmene Královského stromu. Co se koruny týká, ta je mimo jeho pravomoc, o tom by musel rozhodnout král a ten je ve ville jeden den cesty odsud.

Družina také podala vysvětlení ohledně arény a boje s opičákem - vynechala u toho ale informaci, že šlo o významného příslušníka nějakého inteligentního opičího klanu z džungle. Naopak ochotně nahlásili, že arénu provozuje koňský handlíř Mersin.

poledne, středa 3. čtvrtence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Augustin obhlédl Královský strom a lokalizoval přibližné místo, kde se nachází nakažený.

Akce NPC

S3: Královská zdravotní prohlídka

28.8.2024 - Dungeon World

večer, středa 3. čtvrtence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Vybaveni pověřením kap. Arnberga jsme se prozkoumat Kárlovský strom, který má údajně být prázdný, avšak Augustin v něm cítí někoho nakaženého bahení horečkou. Pověření nám otevřelo pouze první tři patra, které jsou pod správou Harpunářů – vyšší patra stráží Stromová garda, která se nezodpovídá Arnbergovi, ale místodržiteli Hurzolovi.

První tři patra jsme zběžně prohlédli a zjistili, že na to, že má být strom prázdný, je zde překvapivě hodně strážných – cca 40. Ve čtvrtém patře nás Stromová garda – nepřekvapivě – nechtěla nikam pustit, ale Xaramax seslal na Felixe neviditelnost a pak strážné s Augustinem vylákali k rozhovoru tak, aby se hobit mohl prosmýknout na střežené 4. patro a prozkoumat jej. Vyjednáváním se seržantem stromové stráže jsme dostali svolení prozkoumat vyšší patra stromu krom čtvrtého.

V pátém patře jsme našli stopy, které Ilwahir identifikoval jako kočičí – op ár místností dál na nás z hnízda vyskočil opelichaný gryf, kterého jsme bez větších potíží porazili.

V mezičase ve čtvrtém patře Felix našel nakaženého v královské ložnici – byl to Král Naburian. S tímto překvapivým zjištěním se vyplížil ven oknem a dohonil zbytek skupiny v šestém patře.

V šestém paře jsme objevili pracovnu královského mága, který však momentálně ležel indisponován již tři dny trvajícím záchvatem rozražené lebky na podlaze. Těsně před smrtí stihnul aktivovat malého měděného golema s příkazem, aby zlikvidoval nezvané hosty. Xaramaxovi družiníci dokázali golema zaměstnat dostatečně dlouho na to, aby Xaramax seslal na nebožtíka kouzlo Mluv s mrtvými, a ten tedy golema opět deaktivoval. Pak nám ještě prozradil, že jeho vrahem byl seržant Jovrik, protože mu chtěl ukrást šperky.

Protože jsme viděli, že strom má ještě vyšší patra, ale žádné další schody, vrátili jsme se do třetího patra, kde jsme usoudili, že musí být nějaká odbočka. Stromová garda nás sice opět nechtěla pustit, ale Xaramax s Augustinem strážného hbitě obkecali, a našli proto místnost se starým elfím léčitelem. Xaramax jej zcela vyvedl z míry tím, že už všechny tajnosti Královského stromu znají, a elf mu tak už jen vše potvrdil. Ukázalo se, že je věrný králi, a pomohl nám proto dostat se tajnou chodbou opět do královské ložnice, kde Augustin mohl splnit svou svatou misi a vyléčit poslední oběť bahenní horečky ve městě.

Král nám poděkoval, ale když jsme mu vysvětlili, jaká je situace ve městě, rozhodl se, že ještě chvíli zůstane ve skrytu a nebude hned odhalovat, že je vyléčen. Promluvili jsme si s ním o tom, kteří lidé v Mořenu by mu pořád mohli být věrní a stálo by za to je kontaktovat (někdo z Koncilu kapitánů, pak možná ten, kdo skutečně ovládá kapitána Arnberga, a Vívear Tirion).

Po té jsme ještě šli prozkoumat nejvyšší patra stromu. V druhé větvi pátého patra jsme zjistili, že strom nakazili nějací parazitičtí červi, a pár jich zabili. V šestém patře jsme našli strážce majáku – starého hobita, který je evidentně na autistickém spektru a je velmi rozhozený z toho, že maják je momentálně k ničemu. Xaramax mu dal nový smysl života, když jej poprosil, aby si pro nás vedl přesné záznamy pohybu lodí. Ještě o aptro výš jsme zjistili, že je v koruně stromu zamotaná amfora západního zdobení, ze které roste spousta magických rostlin (některé z nich nebezpečné, některé jedlé). Amfora se určitě dá ovládat zaklínadlem, to ale neznáme.

Po té jsme ještě pro jistotu prohledali sklepní patra, kde jsme nalezli skrývajícího se královského šaška. Od něj jsme získali truhlici s magickou lebkou, která dokáže popravdě odpovědět na otázku "Sete, kdo mi jde po krku?". Zjistili jsme, kdo nám jde po krku, a pak ji ještě zanesli králi – tomu jde po krku jakási Exfiltika Daefilo, což zní jako hadí jazyk.

Mezidobí

čtvrtek 4. čtvrtence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Ilwahir: Po poslední společné výpravě to Ilwahir už nevydržel a vyrazil toulat se do lesů kolem Mořenu. V jedné zapadlé rokli narazil na starce, ležícího na zemi, chyceného do staré lovecké pasti na vlky, ze které se sám nedokázal osvobodit. Ilwahir mu pomohl, nohu obvázal a z následného hovoru vyplunulo, že stařec je poustevník žijící nedaleko a jeden z posledních uctívačů lesního boha Temunera. Ilwahira to velmi zaujalo a strávil se starcem pár dnů, během kterých se od něj učil o svém novém bohu...

Xaramax: jde za kapitánem spravit jej o tom, co jsme zjistili: "Nebezpečí epidemie je bezpečně zažehnáno, kapitáne. Stromová garda sice nebyla ani zdaleka tak nápomocná jako vy, ale zvládli jsme to i bez jejich... zapojení. Mám ale i špatné zprávy. Měl byste si lépe vybírat seržanty – nebude pro město asi dobré, když ti, kteří mají hlídat zákon, budou pokračovat v loupeživých vraždách jako Jovrik. Zavraždil královského mága v jeho pracovně a utekl se šperky, která tam můj kolega používal k magickým rituálům.

Je potřeba něco udělat s tělem, už tam leží tři dny a začíná zapáchat. Nemusíte se bát gryfa, toho jsme vyřešili, ale v samotné pracovně je samozřejmě spousta věcí, se kterými by si mohli neznalí hl... ídkaři způsobit nemilé potíže žabího rázu. Proto bych rád pracovnu osobně zajistil, pomohl s vypravením exkolegy na jeho poslední cestu a pak tam prozkoumal a zabezpečil výzkum.

A mimochodem, v levé větvi v pátém patře strom napadli paraziti – možná by bylo dobré na to někoho najmout, přeci jen, bylo by trapné, kdyby Mořenu spadl Královský strom."

S tímto bych chtěl dalších osm dní strávit zavřený v pracovně mrtvého mága, kterou si takto zaberu pro sebe, a zjistit, co všechno bych tam mohl zjistit.

"Co se Harpunářů týká, nemám proti tomu námitek. Jen připomínám, že laboratoř je v patrech, která spadají pod odpovědnost Stromové gardy a Hadika Hurzola." odpověděl kapitán.

Augustin: Augustin bude trávit čas v chrámu bohyně Iocaty, je to bohyně moudrosti, pravdy, umění, hudby a tance. Nicméně ja se zaměruju na tu moudrost, vedomosti a odhalování lží. Sice v chrámu působím jako pěst na oko, ale protože mě čeká odhalení velkého královského spiknutí považuuji tuto volbu za doslova božské znamení

Felix: Felixe by zajimalo jak moc v tom spiknuti proti krali jsou namoceny straze a nejakej ten radni, takze bych se pokousel odposlechnout nejaky veci pri stridani strazi ruzne po meste, nebo kolem paláce městské rady.

pátek 5. čtvrtence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Dobrodruzi se rozhodli týden věnovat zdokonalování svých schopností.

čtvrtek 11. čtvrtence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Královský kouzleník Thyriel Měděný dostal pozvánku na slavnost, pořádanou Statečným Boskelem. No a protože je mrtvý, tak se místo něj na slavnost vydal Xaramax v doprovodu Florimindiel. Kouzlem si spřátelil Statečného Boskela osobně, ten zároveň pozval Florimindiel na oběd. Během slavnosti si Florimindiel všímali i pán a paní Kortnarielovi, nebylo jasné zda ji poznali nebo ne, ale určitě jim byla povědomá. Nakonec byl Xaramax svědkem rozruchu, který napáchal Vívear Tririon svým nepatřičným chováním na slavnosti.

Augustin mezitím hlídkoval venku a všímal si podezřelých okolností a zjistil, že: - během oslavy se spousta Harpunářů vytratila ze svých míst na terasách a ulicích a šli se bavit - uprostřed večera měl Boskel tajnou schůzku s obchodníkem Iggy Oliverem z Orlenu - a Vívear Tririon přitáhl na slavnost spoustu nemrtvých, byli však spoutání nějakým kouzlem, takže nenapáchali žádné škody (krom drbů) a po slavnosti si je zase odvedl na strom smrti.

pátek 12. čtvrtence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Celá družina navštívila Hadika Hurzola, který je pozval na oběd.

Ten jim nejprve nabídl spolupráci a dvojnásobek toho, co jim platí Arnberg, když mu řeknou, co po nich Arnberg chce a proč čmuchali v Královském stromě.

Xaramax se ujal slova (zatímco se ostatní cpali dobrotami) a vysvětlil, že: - družina řeší mořskou příšeru na starý králův rozkaz - Arnberg jim nic neplatí, naopak oni využívali jeho - ve stromě byli kvůli smrti Thyriela Měděného, Xaramax si defakto nárokuje být jeho nástupcem - a Thyriela Měděného zabil Harpunář Joskel.

Poté Xaramax vyjádřil přání být si vzájemně prospěšní a spolupracovat. Také se zeptal na Tura Haudhiona.

Hadik nabídl družině celkem tři úkoly, všechny vedoucí mimo město: - výzvědy u barbarů na severu - hledaní ztraceného čarovného meče jeho osobního strážce Grawolda a - a hon na uprchlého vraha Joskela za každý dá každému 100 šekelů na ruku.

K tomu nabídl i legalizaci Xaramaxova postavení jako královského čaroděje.

Podmínkou ovšem je, že se hrdinové budou věnovat aktivitám mimo město, zatímco vnitřní nepřátele, jako je Tur Haudhion, ty si Hadik nechá na řešení pro sebe.

S4: První výprava do divočiny

sobota 13. čtvrtence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Vyrazili jsme časného rána z Mořenu směrem na východ, který nás měl zavést do míst zmizení pohřešovaných kupců. Xaramax si od samého začátku stěžoval na cestu, nelíbily se mu stromy, okolní les, zvuky zvířat, prostě nic. Stýskalo se mu po zatuchlé knihovně a prachu stoupajícímu z obracených stránek starobylých knih. Hlavní pozornost k naší výpravě při odchodu upoutalo jeho zavazadlo – stará oprýskaná truhla vznášející se několik kroků za ním ve vzduchu. Prý se od některých svých knih nemůže odloučit ani na krátkou dobu…

Jinak cesta probíhala vcelku bez potíží až do večera. Našli jsme celkem dobré místo k přenocování, přespali (s mnoha stížnostmi od Xaramaxe na nepohodlí).

neděle 14. čtvrtence 🌑, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Ráno jsme vyrazili na další cestu. Kolem poledního nás však štěstí upustilo – zaslechni jsme charakteristické zavřeštění opic. Za chvíli jsme je i spatřili – poměrně velká skupina, nesoucí mnoho různého vybavení (lana, žebříky a různé nářadí – kde jen opice přišly k takovým věcem a jak se je naučily používat???). Opice nás také zahlédly a zůstaly na dohled schované ve stromech.

Zkusil jsem na ně zamávat, což způsobilo, že se obrátily a utekly mimo náš dohled. Chvíli jsme se radili, co dál, a pak jsme vyrazili na další cestu, co nejrychleji a co nejdále od opic. Poslal jsem na průzkum svého věrného výra Drápa, který mi po nějaké době naznačil, že nás opice, byť v menším počtu, sledují mimo náš dohled. Jejich skupina se patrně rozdělila, původně mířila nejspíš k Mořenu (pevně doufám, že po návratu nalezneme město v pořádku).

Rozhodli jsme se na opice uspořádat lest, abychom zjistili, o co jim jde. Na vhodném místě dále od stromů jsme začali fingovat přípravu provizorního tábora a narychlo se zabalili do dek a ulehli vedle padlého kmene, bedlivě po očku sledujíce okolí, co se bude dít dál. Xaramax nic nepředstíral a únavou tvrdě usnul hned, jak se opřel o sluncem zahřátou kládu.

Za krátkou chvíli se opice objevily, chvíli se svým vřeštivým způsobem radily, co dál, a pak se nás pokusily obklíčit a pochytat do sítí. Ze všech směrů se na nás vrhlo asi šest opic, patrně s úmyslem nás znehybnit a kamsi odvléci. Nejbližší opici držící velkou síť jsem přesně mířeným uvítal šípem do ramene, překvapením jí vypadla síť z pařátů a s bolestivými skřeky utekla do lesa. Augustin vyrazil zpod deky jako vtělení zkázy a s napřaženým trojzubcem se vrhl na nejbližší dvě opice. Xaramax mezitím dál klidně pochrupoval a začal se probírat až ve chvíli, kdy ho začala jedna z opic za nohu vléct pryč. Naštěstí se mi podařilo dalším šípem tohoto únosce vážně zranit a zahnat na útěk. Augustin se mezitím také oháněl, co mohl, a i když ho jedna z opic přiškrtila, vážně ji zranil a druhou zabil. Přeživší, většinou těžce zraněné opice, se vzápětí daly na útěk. Rozhodli jsme se je nepronásledovat…

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na další cestu. Chtěli jsme ještě alespoň dvě hodiny jít, než se skutečně utáboříme na noc. Začalo se pomalu šeřit a Xaramax najednou ožil – ucítil blízkou přítomnost magického zřídla. To byl další důvod, proč jsme se pustili tímto směrem – Xaramax chtěl prozkoumat magická zřídla nacházející se směrem ke zmizelým kupcům. Dle původních odhadů jsme ale byli ještě celkem daleko od místa, kde by se zřídlo mělo nacházet. Patrně to bude nějaký boční výron, prohlásil náš mág tajemně a vyrazil do šera. Šli jsme za ním, hledání tábora bylo na chvíli odloženo.

Po nějaké chvíli jsme dorazili na zvláštní místo – malé údolíčko obklopené skalami, s klidným jezírkem uprostřed a vodopádem na jedné straně. Na hladině se odrážel měsíc v úplňku, který vysílal odlesky do celého okolí jezírka. Když jsem to spatřil, tak mě zamrazilo po celém těle, neboť právě včerejší noci bylo novoluní.

Xaramax sestoupil k jezeru, chvíli na něj hleděl, pak do něj ponořil ruku. Nakonec se ve vodě vykoupal celý a volal na nás, ať se k němu přidáme, že se nám to určitě bude líbit. Ponořil jsem se také do chladivých vod a cítil, jak voda až nadpřirozeně odplavuje mou únavu a vyčerpání z dlouhého dne. Augustina zase přestal bolet krk, pohmožděný od jedné opice. Pečlivě jsme si tohle místo zanesli do mapy – jezírko s léčivými účinky je velmi cenný nález.

Koupel nás osvěžila natolik, že jsme se rozhodli rovnou pokračovat dále. Xaramax byl celý nedočkavý, aby se co nejdříve dostal do blízkosti magického výronu. Bohužel nás to hnalo víc a víc na západ, kde řídnoucí les pomalu začínal měnit v bažinu. Rozsvítili jsme si, abychom v houstnoucím šeru vůbec viděli na cestu, a vyrazili jsme dál.

Půda se bořila čím dál víc, každá naše stopa se hned zalila vodou. Za chvíli už jsme se brodili v kalné blátivé vodě po kotníky, ještě o chvíli později po kolena. Ostrůvků trávy a mrtvých, zkroucených stromů ubývalo a před námi to začínalo vypadat na již opravdu hluboké bažinaté jezero. Zastavili jsme se a zvažovali, co dál. Kousek od nás jsme si všimli jakési hole trčící z bláta. Po bližším průzkumu se ukázalo, že to je ruka s prsteny držící kopí. Když jsem začal trošku prudit šípy, okamžitě se z bahna vyloupl nemrtvý strážce. Kupodivu na nás nezaútočil a z jeho posunků se dalo usuzovat, že nás naopak nabádá k další cestě do hloubi bažin.

Plavat v hnusné smrduté vodě se nám ale opravdu nechtělo a strážce začal vypadat netrpělivě. Xaramaxe napadlo, že by mohl shromáždit kusy dřeva, které plavaly všude okolo, a zformovat z nich svou magií provizorní vor. Magie prostupovala močál všude okolo nás, ale Xaramax potřeboval nějaký silný výron, ze které by mohl načerpat sílu. Obrátil se tedy na mě, abych trefil strážce šípem, že to prý způsobí výtrysk magie, kterou bude moci načerpat a využít pro tvorbu voru. Nezaváhal jsem a naštěstí se ukázalo, že je nemrtvý strážce alespoň částečně hmotný, můj šíp ho trošku potrhal a jeho obrysy začaly vypadat mírně roztřepeně.

Mezitím Augustin vytáhl svůj oblíbený trojzubec a začal na něj pokřikovat, ať se nebojí a jde si to s ním rozdat tváří v tvář. Strážce jen proti němu obrátil své kopí, ze kterého vyšlehl zářící paprsek energie a Augustina lehce popálil na hrudi.

Xaramax se soustředil a tu se z blízkého i vzdáleného okolí veškeré plovoucí dřevo dalo do pohybu a začalo se shromažďovat na jednom místě, kde se pomalu formoval vznikající vor. Xaramaxovo čelo se zbrodilo potem a pobízel nás, ať ještě více pochroumáme strážce, aby mohl Xaramax shromáždit více magie. Kolem nás šlehaly energetické paprsky, ale naštěstí můj další šíp způsobil, že se strážce se zaječením rozplynul ve vzduchu. Xaramax se po nás s úšklebkem podíval: „Račte na palubu pánové.“

Vor se ukázal až překvapivě pevný a stabilní, tak jsme se nalodili a vyrazili dále do hloubi močálu. Augustin se chopil bidla a odstrkoval nás pravidelnými ráznými tempy, zatímco Drápa jsem poslal dopředu, aby pro nás hledal vhodnou cestu.

Pomalu jsme se probíjeli do středu bažin. Tma houstla, mrtvých stromů ubývalo, ale náhle se před námi vyloupl ze tmy velký tmavý obrys obrovského stromu. Kupodivu nebyl mrtvý, jako vše okolo, nejspíše proto, že dle Xaramaxe výrazně zářil magií. Náš kouzelník na něm dokonce nalezl jakési ovoce, které s radostí otrhal a schoval na později. Prý také obsahuje koncentrovanou magii a určitě se mu bude hodit.

Augustin poháněl náš vor dále. Šlo to stále snadněji, začal se objevovat proud, který nás pomalu vnášel hlouběji a hlouběji do srdce močálu. Ze tmy se vynořily obrysy jakési dřevěné konstrukce. Zamířili jsme k ní. Byla to malá polorozpadlá chatka s molem na kůlech, naznačující, že i v takto nehostinné krajině někdo bydlel.

Rozhodli jsme se ji prohledat. Vyhoupl jsem se nahoru a vstoupil do pobořeného obydlí, bohužel vzápětí mi téměř za krk spadl jakýsi syčící a zmítající se had. Společníkům se nevedlo lépe, zaútočili na ně další hadi přímo z vody. Augustin se rozmáchl a ohromnou ranou svého trojzubce zcela minul jednoho hada a jedním hrotem narazil do nosného kůlu malého mola. Ztrouchnivělý trám to nevydržel, praskl jako tříska a celá bouda se začala pomalu rozpadat. V poslední chvíli jsem skočil dopředu a vlastním tělem zakryl nějaké hliněné destičky na ztrouchnivělém stole, vzápětí se mi o hřbet přelomil střešní trám, naštěstí taktéž zcela prohnilý a křehký.

Nosné trámy chaty naštěstí vydržely, nicméně hadi se ukázali odolnější, než jsme mysleli. Já i Augustin jsme krváceli z několika kousanců a snažili se je svými zbraněmi držet od těla. Nakonec se nám je podařilo zahnat a hadi zmizeli v bažině.

Xaramax prozkoumal hliněné tabulky. Ukázalo se, že to je deník jakéhosi mága, který zde žil a studoval magické zřídlo. Stálo v nich, že srdci močálu žije jakási nadpozemská bytost lačnící po krvi. Mág ji krmil svou krví výměnou za moc a vědění. Vzápětí nás Xaramax upozornil na zvláštní úkaz – krev z hadů i z našich ran, která nakapala do bažinaté vody pod chatou, začala magicky zářit a rychle odtékat do středu bažiny, patrně jak ji ona podivná bytost lačně nasávala.

Tu jsme uslyšeli v myslích zvláštní hlas. Oslovila nás přímo ona bytost z bažin (možná bych se ji ani nebál nazvat temným pohanským bohem) a nabídla nám nezměrné vědomosti výměnou za krev, ať už naši, nebo cizí. Slíbili jsme přinést této bytosti další krev, ideálně našich nepřátel, a dohodli jsme se, že přivolá zpět bažinné hady, jejichž krví pokryjeme první splátku. Tentokrát jsme na ně byli lépe připraveni, já i Augustin s posvěcenými zbraněmi od našich bohů, takže boj netrval tak dlouho a rozsekaná hadí těla brzy zmizela v hlubinách močálu.

Vyrazili jsme tedy na další cestu, pryč z bažin. Augustin pravidelně hnal loďku pryč a všichni jsme mlčeli, v duchu přemýšleli o té podivné bytosti z magického zřídla. V bažinách se postupně začaly objevovat stromy a voda byla stále mělčí, až loďka definitivně uvázla na trsech trávy a my se vydali dál po svých. Jakmile jsme doklopýtali na první suchou půdu a nalezli vhodnou mýtinu, ihned jsme rozbili tábor a unaveni zalehli.

pondělí 15. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Prospali jsme skoro celé dopoledne, před polednem jsme se rychle sbalili a pokračovali dál, směrem za zmizelými kupci. Kráčeli jsme lesnatým terénem celý a pozdě odpoledne se před námi začaly zdvíhat nízké kopce s několika holými skálami. Na jejich úpatí jsme se utábořili.

úterý 16. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Po snídani Augustinův ostrý zrak odhalil v dálce jakýsi průsmyk, který mu připadal jako vhodná další cesta a zkratka přes pahorkatinu. Vyrazili jsme k němu.

Soutěska byla úzká, se strmými stěnami. Zaujalo nás podivně naskládané kamení podepřené větvemi na jedné straně nad vstupem do soutěsky a s trochou štěstí jsme odhalili i liánu, nataženou u vstupu do rokle nízko nad cestou. Bylo evidentní, že to je nějaká primitivní past. Augustin ji z bezpečné vzdálenosti spustil a kamení se podle našeho očekávání zřítilo na místo, na kterém by stál neopatrný dobrodruh, kdyby zavadil o lano nevědomky.

Augustin nás nabádal, že využijeme znovu osvědčený plán, lehneme si mezi kameny a budeme dělat, že se nám past spustila nad hlavou a kameny nás usmrtily. Museli jsme čekat poměrně dlouho, než jsme mezi stromy zaslechly skřeky opic. Opět ty prokleté opice! Bohužel nám stejná lest podruhé nevyšla, opice chvíli vyhlížely mezi stromy a pak po nás začali vrhat oštěpy s nějak divně nabarvenými konci, patrně otrávenými. Xaramax vyskočil na nohy, něco zagestikuloval a vykřikl pár slov a prostě zmizel. Já se vrhl směrem přes popadané kameny a klády a snažil se přelézt vzniklou zábranu a schovat se v soutěsce. Jen Augustin klidně dál ležel a hrál si na mrtvého.

Mě se podařilo přelézt zával a vyrazil jsem rychle dál soutěskou, která se po chvíli rozšířila do celkem velkého údolíčka, ve kterém se zjevila malá osada vystavěná z dřevěných chatrčí. Rychle jsem zaběhl do jedné chýše, bohužel vřískající opice byly kousek za mnou. Vypustil jsem na ně několik šípů a jedna z opic se s vřeštěním obrátila na útěk, ale ostatní skočily na střechu a začaly se dobývat do chatrče.

Xaramax, jak jsem se dozvěděl později, se předtím jen zneviditelnil a odběhl pryč, držel se mnou krok a běžel také k vesnici. Augustin se zvedl, až když se k němu opice přiblížily na dosah, a pustil se do nich trojzubcem. Jednu zabil na místě, další zranil a také vyrazil soutěskou do hloubi údolí. Jakmile dorazil na dohled ostatním, zařval jejich jazykem „Dejte nám kupce!“ a to opice zneklidnělo natolik, že se přeživší dali raději na ústup do lesa. Úlevně jsme si vydechli a pustili se do průzkumu vesnice.

S5: Pátrání po ztracených kupcích

středa 17. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Setkání s opičím náčelníkem.

čtvrtek 18. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Návrat na úpatí hor, owlbear a želvák.

pátek 19. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Ráno koboldi. Těžký terém.

sobota 20. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Sestup do údolí, úpatí sopky.

neděle 21. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Průzkum sopky, drak, odpoledne setkání s karavanou.

pondělí 22. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Návrat na cestu k vile, večer pozorování pašerácké lodi s tyrkysovými plachtami.

S6: Strašidelná vila

Noční průzkum vily:

  • celá vila vypadá, že je prokletá, plná duchů a nestvůr
  • je to ale zástěrka, Sanbalet si z ní udělal pašerácké doupě a strašením odrazuje čumily
  • chycen asasín, který byl najmutý Sanbaletem na totéž
  • setkání s goblini, co sem přišli na průzkum/lotovat, navázání kontaktu, pozvánka do jejich doupat

S7: Pokračování vily

Augustinovy vzpomínky: Ve sklepení jsme narazili na hlídkující jednočlennou patrolu, patrola pozorně vysedávala u stolu a vyřezávala si vražedný vynález. Patrola byla rychle zlikvidována a nespustila poplach. Poplach ale spustila destička ve vedlejší místnosti, které se nelíbilo, když na ni sahal někdo jiný než Sanbalet. No Sanbalet to slyšel, přišel a začal vyjednávat. Vyjednávání se zvrtlo příchodem hejna krys, zatímco jsme se hrdinně pustili do krys, Sanbalet se nám zbaběle pustil do zad. To ho stálo všechny muže, on bohužel utekl. Při pronásledování jsme se šikovně vyhnuli čekajícímu barevnému hlenu co na nás chtěl skočit ze stropu a statečně jsme se postavili dvěma Gnollům (kteří se maskovali jako koboldi) a odmítli jim nosit krabice, za to jsme dostali kopím do zad. Gnolové byli těžká překážka, ale po tuhém boji padli. Sanbalet uplaval na lidi s pokladem, gnolové nás totiž zdrželi dost.

úterý 23. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Rozhodli jsme se vypsat – nejlepší nápad toho dne. Ráno jsme potkali mravence, co si odnášeli žvanec z mrtvol, rozhodli jsme se je nerušit při snídani. V Sambaletově pracově jsme našli (krom dalšího) mapu, kudy jeho pašerácká loď objíždí Mořskou příšeru - je to přes blata a platí tam nějaký dar (nejspíš krev zřídlu, které chtělo krev i po nás). Pak jsme odstranili jistě magické prkno blokující nemrtvé v poslední neprozkoumané části. Nemrtví byli trochu oříšek, protože se rychle skládali dohromady a srůstali, ale utočili jsme rychleji. Magické prkno nám odřízlo cestu zpět, a tak jsme našli tajnou cestu dál. Tam číhal ve tmě poslední kostlivec, ale ten už nesrůstal a byl slabej. Vyrabovali jsme mu zlatý poklad a vyslechli jeho mrtvou schránku a dozvěděli se dvě tajemství:

  • Dělal experimenty s hlínou, kterou měnil na zlato
  • Král má nemanželskou dceru
  • Jeho poznámky rozluští jedině arcimág Proxius Vern.

Po dokončení průzkumu jsme se velmi volným tempem vydala zpět do Mořenu a ještě jednou přespali na pobřeží.

Mezidobí

středa 24. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Kolem poledního družina dorazila do Mořenu.

  • Stráže u brány byly ospalé, pomlácené, unavené. Vyřídili vzkaz, že pokud budou mít hrdinové čas, kapitán pro ně má práci. Po dotazu na svůj stav zmínily, že na rozkaz kapitána Arnberga jim starý Grallwon dává pěkně zabrat.
  • Cestou domů postavy oslovil výrazně namalovaný elf a ve verších je požádal o návštěvu Stromu smrti, že s nimi chce mluvit Vívear Tririon.
  • Po návratu domů do obydlí v Boskelově ubytovacím paláci uložila družina své poklady a:
    • Zjistila, že Florimindiel se někde potuluje, není doma.
    • Na chodbách nalezla známky nedávného požáru.

Ani jedno hlouběji neřešili a místo toho odpoledne vyrazili na královský strom.

  • "Zadem" se dostali ke Králi
  • Vysvětili mu situaci kolem vily, vyjma přímého spojení Sanbaleta s Hadikem a konkrétní podoby platby, která se musí platit na blatech.
  • Král je odhodlaný vystoupit znovu na veřejnost, ale ještě není rozhodnut, jak to udělá (zda se pokusí obnovit vilu a bude vládnout odtamtud nebo zda oznámí svůj návrat do města)
  • Aby ale přišel s nějakými novými zprávami, chce znát víc detailů o pašerácké trase přes blata a oběti, která se musí odvést
  • Dobrodruzi mu slíbili, že to zjistí tak do týdne a požádali ho o zdrženlivost s vystoupením (a místo výpravy na blata se rozhodli ten týden strávit přestupem)

Večer se postavy setkaly s Florimindiel, od které se dozví, že:

  • se seznámila se Statečným Boskelem, který ji zasvětil do každodenních záležitostí současného života a věnoval své ji kresby na toto téma
  • že městská rada zasedá každý čtvrtek
  • že Florimindiel se už trochu nudí a
  • že si dělá starosti s nalezeným rudým drakem a chtěla by ho nejraději zabít ve spánku, aby Mořen a okolí nestihl osud elfie

čtvrtek 25. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Dopoledne družina strávila výcvikem, odpoledne se pak vydala za kapitánem Arnbergem. Kapitán Arnberg položil dobrodruhům tři otázky:

  • Jak zjistili, že seržant Jorvik zabil královského mága a utekl? Augustin odpověděl, že mu to vyjevila vůle jeho boha.
  • Zda by nemohli pomoct s dopadením nestvůry, možná i upíra, který napadlo otrokyni Šáru v závěru Boskelovy slavnosti? Postavy souhlasily a získaly v tomto směru pověření a příslib odměny, dožaduje se pravidelného hlášení výsledků.
  • Vyptával se, zda družina cestovala na sever, že se o tamní události zajímá jeho žena. Družina oznámila, že prozatím ne, ale kdyby se chystali, dají vědět.

V noci zaslechli v chodbách a ze světlíků Boskelova ubytovacího paláce krátké, pravidelné mumlání, nejspíše obřad. Nebyli sami, na chodbách byli i jiní zvědavci. Zdroj se nedalo vystopovat.

pátek 26. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Ilwahir se oddělil, že bude raději intenzivně cvičit své dovednosti v přírodě a opustil město. Felix se vydal na Strom smrti, kde se setkal s Vívearem Tririonem. Podivný elf ho požádal, aby vypátral nemrtvého, který není pod jeho kontrolou a jehož útok v závěru Boskelovy slavnosti vrhl na Víveara, jakžto Strážce smrti (a nemrtvých) stín podezření, že svou práci nezvládá. Vívear ve skutečnosti považuje nemrtvého za neklidnou duši, která potřebuje pomoct, nemůže po něm ale pátrat sám, protože má plné ruce práce se zvládáním přeplněného Stromu smrti - rada totiž zakázala vypravovat do zátoky jakoukoliv loď, včetně lodí, které vezou mrtvé na poslední cestu, aby jejich duše nalezly klid. Také se obává, zda nemrtvý není jen loutkou rukou někoho mocnějšího, kdo proti němu intrikaří. Každopádně buďto ho máte porazit a dovést jeho tělo (předpokládá, že znovu povstane, ale to ho chce mít pod kontrolou) nebo ho nalákat do pasti poblíž Stromu smrti, kde by ho dokázal ovládnout sám. Augustin se vydal na ošetřovnu za Šárou. Cestou potkal klučinu, který nabízel hadí amulety, které chrání před strašlivými neštěstími, které se mají sesypat na Mořen. Na ošetřovně potkal válečníka Grallwona, který zjevně našel nový smysl života v tom, že cvičí Harpunáře a dává jim co proto - zrovna vyhnal pomlácené a unavené Harpunáře z ošetřovny na cvičák a označil je za simulanty. Při tom jen mimoděk zmínil něco o ztraceném čarovném meči. Od Šáry se Augustin dozvěděl, s kým večer flirtovala předtím, než byla přepadena:

  • Svalnatý Hrobař s fialovým melírem jménem Selarion. Byl roztomile mimózní, občas nechápala, co některými slovními obraty myslí. Flirtování prokládané poznámkami o smrti jí zprvu přišlo vzrušující, po chvíli ale až příliš strašidelné.
  • Skerrold, služebník rodu Kortnarielů. Byl galantní, přitažlivý, v jeho očích bylo něco hlubokého, ale zároveň z něj měla husí kůži a nepříjemný pocit.
  • Trochar, seržant od Harpunářů. Mimochodem, docela ji překvapilo, kolik se na slavnosti objevilo mezi služebnictvem Harpunářů, ale Boskelovým lidem to zjevně nevadilo a také je pozvali k jídlu a pití. Ale zpět k Trocharovi - prohodili pár slov, ale choval se jako hulvát, takže ho rychle odpálkovala.

Konec slavnosti měla zamlžený, nepamatovala si, proč a kudy a jak ji oopustila. Pamatovala si jediné - najednou se na ní vrhlo cosi studeného s nelidskou silou, prudkou bolest na krku a jak je odnášena někam prič. Potom si nejistě vzpomínala, jak to cosi sálalo chladem smrti a bažilo po jejím životě, na studené pracky a pařáty, které ji nejprve svírají a přenáš, a pak znovu trhají krk, i když v tu chvíli už nevnímala další bolest. Nakonec ji ta bytost znovu někam přenesla a tam ji pohodila ... a tam ji následujícího dne našli. Augustin si chtěl také prohlédnout zranění zblízka, ale jeho svaté prsty začaly ránu samovolně léčit a zacelily ji dřív, než cokoliv zjistil. Na cestě zpět si ještě Augustin promluvi s Trocharem, který se zašíval u skladiště. Ten mu tvrdil, že si za to mohla Šára sama, svým chováním. Vyrušil je ale Grallwon, který obvinil Trochara z flákačství a poslal ho běhat nahoru a dolů po schodech do přístavu.

Ve večerních hodinách se potkali na ubikaci s Florimindiel. Ta stěžovala, že se nudí a vyzvídala, co zajímavého dobrodruzi páchají. Augustin ji dal přednášku nebezpečnosti hadího boha.

sobota 27. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Ilvahir se stále ve městě neukázal a věnuje se svému výcviku.

Felix se v odpoledních hodinách pokusil věnovat Florimindiel, aby se nenudila. Zdálo se mu, že to udělal v poslední chvíli, už už byla připravená hledat si zábavu jinde. Nakonec spolu strávili příjemné odpoledne, ale aby ji odradil od bláznivých nápadů, musel jí slíbit, že na příští výpravu ji družina vezme s sebou.

Augustin se věnoval pokladu přinesenému z královské vily, zejména pak předmětům, u kterých spatřoval magický potenciál.

  • Prstýnky se štítem pomáhají svému nositeli s aktivní obranou.
  • Pašerácké amulety jsou jen tretky pro pověrčivé, bez skutečné magické moci.
  • Ošklivý kámen se však Augustinovi zalíbil nejvíc. Domnívá se totiž, že je to kámen štěstí. Při jeho průzkumu totiž Augustin zjistil, že kdykoliv se mu má stát něco ošklivého (a ten den měl opravdu smůlu a stalo se toho hodně), kámen mu nějak pomůže a ono neštěstí zmírní. Navíc i když ho po zkoumání odložil, naštěstí zjistil, že kámen mimoděk zase sebral a drží se ho. Opravdu šťastný kámen!

neděle 28. čtvrtence 🌕, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Dobrodruzi usoudili, že snad už konečně vybavili vše důležité a začali pilně a plnohodnotně trénovat své dovednosti.

Až ve večerních hodinách si uvědomili, že Boskelovým komplexem se line libá vůně pečené zvěřiny a opět slyší ozvěnu pravidelného zaříkání. Felix se vydal do spodních pater takříkajíc "rovnou za nosem" - sledoval vůni. Dokonce kvůli tomu obratně sešplhal dvěma širokými světlíky. Bohužel ho nakonec zastavila tlustá zeď, ve které byl jen tenký průduch, kterým jak vůně, tak tlumené vzývání, vycházelo. Byl nejspíš v bezprostřední blízkosti místa, kde k tajemnému voňavému obřadu došlo, ale nenašel poblíž žádný průchod za onu zeď. Jediné, co se mu podařilo bezpečně zjistit bylo patro, na kterém se nacházel. Obřad se odehrál dvě patra pod ubikací dobrodruhů.

Při návratu se mu nechtělo vracet těmi úzkými šachtami, takže po nějaké chvíli bloudění a kličkování mezi ubikacemi té nejspodnější chudiny, která ještě má na to bydlet zde a nemusí přebývat v noclehárnách nebo slumech za městem, se konečně vrátil. Cestou si uvědomil dvě věci.

  • hodně obyvatel na těhle nízkých úrovních nosí na předloktích zelené šátky
  • a svou přítomností vzbudil pozornost, děti si na něj ukazovaly, ženské se před ním zavíraly dveře příbytků, chlapi si ho měřili přísnými pohledy.

Zpátky na naši ubikaci dorazil asi po dvou hodinách, notně unavený.

pondělí 1. pátence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Felix a Augustinem strávili celý den intenzivním výcvikem. Ve večerních hodinách se vrátil do města Ilwahir. Vyprávěl, že strávil několik dnů v divočině poblíž města. Toulal se lesy, pozoroval zvěř a okolní přírodu a každou volnou chvíli věnoval procvičování rychlé střelby z luku. Nakonec dosáhl takové rychlosti, že dokázal vystřelit tři šípy během pouhých dvou úderů srdce a všemi třemi zasáhnout cíl vzdálený třicet kroků. Také hodně cvičil svou sílu, snažil se klidně udržet plně napjatý luk co nejdéle a pak trefit výstřelem cíl.

Stejně tak se k družině znovu připojil kouzelník Xaramax. Ten se mezitím věnoval studiu tabulek z královské knihovny, dále se mu povedlo zprovoznit měděného golema, který patřil předešlému královskému mágovi a v hávu neviditelnosti se také ve městě pokusil vystopovat měděné ingoty hadího kněze Serpeka, které si při posledním setkání označil lokační kouzelnou značkou. Ty sice nenašel, protože Sepek s nimi zrovna opustil město, avšak dozvěděl se několik zajímavých indicií, kam zmizel: Na severozápad od Mořenu se usídlila jakási Exfiltika Daefilor, která najímá lidi na opravu svého paláce, a rozdává jim hadí amulety. Serpek se po nich velmi vyptával a posléze vyrazil z města zmíněným směrem. Krom toho se ve městě rodí rebelie zelených šátků – lidé jsou nespokojení s absentujícím králem a zkorumpovaným Hadíkem, a chtějí nového krále. Velmi sympatický se jim naopak zdá Boskel.

Akce NPC:

S8: Výprava za hady

úterý 2. pátence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Hrdinové se vypravili za králem Naburianem sdělit mu, jak že se dá dostat přes západní blata, což jim minule uložil za úkol. Král projevil nespokojenost s tím, že jim dal týdenní lhůtu a oni se vrací až po šesti dnech – už se zdál velmi netrpělivý a připravený k ráznému... odstěhování se zpět do vily. Xaramax jej trochu zarazil, když jej varoval o hrozbě rebelie zelených šátků – avšak na jeho dobrou radu, aby se zkusil setkat s Boskelem, král zareagoval nejhlubším opovržením k lidem s neurozeným původem a rozkázal, aby Boskela přivedli tajně, ideálně neozbrojeného, že si s ním "promluví". Inu, komu není rady...

Xaramax tedy sice předal zprávu Boskelovi, ale předal ji zcela stejně výmluvně, jako mu ji král nadiktoval – tedy Boskela varoval. Kouzelníkovy návrhy na užší spolupráci s Boskelem ale zůstaly také nevyslyšeny – Boskel je prý tvrdohlavý, nedůvěřivý a vše si dělá po svém.

středa 3. pátence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

S takovouto výbušnou situací ve městě se hrdinové vydali pryč, a to na severozápad, po stopách tajemného Serpeka. Vydali se tentokrát, dle slibu, i s Flormindel, jejíž nadšení pro dobrodružství neutuchalo až do první noci, kde ji pobodalo několik stirg. Naštěstí se nestalo nic vážného.

čtvrtek 4. pátence 🌖, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Serpeka družina následující den dostihla. Připlížili se k večeru k jeho táboru, a Felix obratně ukradnul jeho batoh. Bohužel v něm nenašli žádné důkazy o Sepekových záměrech krom jedné figurky probodané jehlicemi, na které byly vyražené iniciály H. H. – že by Hadík Hurzol?

Xaramax si tedy připravil očarovávací kouzlo a vydal se batoh "ukradený opicemi" vrátit jeho majiteli. Ten byl ale vysoce nedůvěřivý, všiml si, že v něm chybí soška a začal na Xaramaxe sesílat kletby, zabránil mu v tom až Felix, té doby neviditelný, který jej vyřadil přesně mířenou ranou do slabin – sám ale při tom skončil nabodnutý na Augustinův trojzubec, ten se totiž rozhodl Serpeka proklát, a nebral v potaz, že svého malého družníka nevidí. Felix to naštěstí přežil, a Serpek se sice dal na útěk, ale Xaramax jej zastavil varovnou ohnivou koulí, a přesvědčil, aby se vrátil a s družinou si promluvil.

Serpek tedy vyjevil, že ve skutečnosti není žadným kněžím hadího kultu, že se jím teprve chce stát – nenávidí totiž Hadíka Hurzola pro jakousi křivdu z mládí, při které zemřela jakási dívka, a chce jej proklít tou nejhorší kletbou. Protože nejhorší kletby má hadí kult, ž skoro měsíc se jej snaží vypátrat a nyní konečně zjistil, kde sídlí, a se svým darem měděných ingotů se k němu vydal. Během rozhovoru si Xaramax dokonce vzpomněl, odkud je mu jmeno hadí kněžky povědomé - vyslovila ho kdysi čarovná lebka, která pozná, kdo chce koho zabít, když se jí zeptali, kdo jde po krku králi Naburianovi. Xaramax Sarpekovi řekl, že Hadík Hurzol je společný nepřítel a že by se možná mohli zkusit domluvit, ale v tom okamžiku jej Augustin nečekaně zabodnul. Felix se mu v tom sice pokusil zabránit a trojzubec odklonit, ale Ilwahir po Felixovi vystřelil. Serpek tedy skončil mrtvý.

pátek 5. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Po debatě, co je vlastně cílem této výpravy, která nevedla k jasnému konci, a noci, při které Xaramax svým intelektem přelstil hladí kletbu, se družina vydala dále k paláci Exphylticy. Potvrdilo se Xaramaxovo podezření, že bude vybudován na místě moci. Netrvalo jim dlouho a došli k velkému balvanu, u kterého končila stopa – Augustin se jej pokusil zvednout a skutečně, balvan se odklopil a odhalil sestup do podzemí. Augustin se tedy vydal dovnitř, důvěřující svému šťastnému kameni, a ten jej ochránil před tím, aby se mu stalo něco horšího, než že uklouzne na nastraženém schodišti, spadne až dolů mezi skupinu čtyř ozbrojenců, a ti mu přiloží kopí ke krku a zeptají se jej, co zde pohledává.

Než se zbytek družiny stihl dostat po zrádných schodech (větší či menší rychlostí, totiž buďto dalším pádem a nebo pomalu), pustil se Augustin do boje, a překvapivě dokázal strážné odrazit a s pomocí postupně dopadávajících kolegů nakonec i porazit. Z místnosti u paty schodiště ale vedly další tři chodby, a ze dvou z nich se blížily další ozbrojené skupiny, a do třetí se akorát nestihl nikdo podívat. Ozbrojenci přitom očividně byli Mořenští, které Exphyltica najmula na opravu paláce, jen byli zcela bez sebe, očarováni jakousi kletbou, která je nejspíš nutí poslouchat příkazy hadí kněžky.

Xaramax usoudil, že než vybíjet zakleté měšťany bude lepší porazit Exphylticu, a tím kletbu zrušit. Jednu chodbu zavalil ohnivým výbuchem, dalším rozrazil barikádu v druhé chodbě, a pak zneviditelnil Augustina, který se nabídl, že se zkusí dostat ke kněžce a porazit ji. Jeho šťastný kámen jej po cestě zachránil před jedovatou housenkou tím, že ji paladin zašlápnul – to však zlomilo kouzlo neviditelnosti, a to zrovna, když byl uprostřed sálu plného ozbrojenců. Xaramax se úspěšně pokusil zneviditelnit jej ještě jednou, byť na dálku je to mnohem složitější – jen při tom musel na Augustina zakřičet pokyny, aby kouzlo opět hned nezlomil, a tím na sebe samozřejmě upoutal pozornost všech nedobrovolných kultistů.

Naši družinu opouštíme v napjaté chvíli – Augustin se skrytý za nepřátelskými řadami snaží v hloubi temných kobek najít kněžku hadího kultu, zatímco zbytek družiny se snaží dostatečně dlouho odolat ohromné přesile.

Časová osa dalších událostí, než se objeví zápisy

S9: Hadí zřídlo

  • pátek 5. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku - dokončení dungeonu
  • sobota 6. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku - 2/3 cesty zpět do Mořenu

Poté, co nás opustil neviditelný Augustin, jsme střelbou a magickými triky zahnali naše nepřátele o kus zpět a stáhli jsme se směrem ke vstupní chodbě až k závalu do levé části podzemí. Zával se ukázala jako průchozí a po nějaké době se z něj dokonce vynořil Augustin, který to podzemím probloudil až sem z druhé strany.

Nelenili jsme a rychle jsme se prosoukali taktéž závalem, abychom zmátli své nepřátele. Postupovali jsme podzemím, až nás napadlo se rozdělit. Já vyrazil dopředu prozkoumat zaplavenou chodbu, která ústila do jakéhosi jezera v přírodní jeskyni, zatímco ostatní se soustředili na velké zdobené dveře v chodbě.

A pak se to celé začalo trochu kazit. Já spatřil jednoho kultistu, který se opatrně sunul podél stěny nad vodou a nevhodně zvolenými slovy jsem způsobil, že začal řvát na celé kolo a přivolal nejprve průsvitný hlídací přízrak, pak se voda začala čeřit těly několika velkých krokodýlů a následně dorazil i kultista na loďce.

Mezitím se druhá část výpravy úspěšně vlámala do doupěte sirény, která je téměř okamžitě zmámila a chystala se začít krmit. Naštěstí Felix v posledním záchvěvu vlastní vůle vystřelil otrávený šíp a jeho mistrovská rána sirénu zabila.

Já si poradil s přízrakem díky božskému požehnání mocného Temunera. Krokodýli naštěstí zůstali ve vodě. Kultistu jsme pak lstí přilákali ke břehu a nakrmili s ním krokodýli, stačilo nečekaně ve vhodné chvíli zakývat lodí, aby ztratil rovnováhu a přepadl přes bort do vody.

Nalodili jsme se na loďku, kterou nám tak ochotně věnoval, a vyrazili dále. Jeskyně pokračovala dále a pak jí přetínala vyražená chodba s dveřmi. Ze severu jsme zaslechli nějaký hluk a došlo nám, že to vede do velké místnosti, kde jsme svedli bitvu a kde zůstal zaseklý Xaramaxův golem. Dveře jsme zabarikádovali loďkou a vyrazili na jih. Přes několik smradlavých místností a jedno nehezké přepadení od troglodytů jsme došli až ke schodům, sešli do dalšího patra. Bohužel náš postup nebyl tak tichý a nenápadný, jak by se nám líbilo.

V druhém patře jsme nejprve museli přeskákat přes kameny, abychom nezapadli do břečky pod našima nohama, tady byla smůla, co se nám lepila na paty už zcela patrná a dohnali nás kultisti, kteří nám odřízli únikovou cestu, naštěstí jim Xaramax zabránil v dalším postupu ohnivou bariérou.

Prošli jsme pár přírodních jeskyní a po nějaké době začalo být jasné, že jsme způsobili takový rozruch, že se kněžka Exphyltica i se svými nohsledy raději vytratili a zmizeli neznámo kde. Takže náš plán totálně selhal.

Nalezli jsme i schody mířící dolů a na jejím konci truhlu, zcela jistě nabytou pokladem. Poklad se ukázal jako prázdná truhla s pastí, která měla v úmyslu nás zasypat pískem, ale naštěstí Felixovou zásluhou nám konečně smůla opustila přežili jsme.

Poslední místnost, do které jsme vešli, bylo podzemní jezero, které sloužilo jako hlavní svatyně zdejšího kultu. Nějakým zázrakem či božským přičiněním se nám podařilo tuto svatyni očistit od negativních vlivů hadího kultu. Vyrazili jsme zpět do města, Xaramax ještě vyzvedl a opravil svého golema. Následně jsme ve městě podali zprávu o tom, že je zde možné praktikovat ty správné božské obřady.

S10: Komorník upír

neděle 7. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Dobrodruzi se vrátili do Mořenu a dopoledne strávili nákupy, identifikací předmětů.

Rozhodli jsme se konečně učinit přítrž řádění monster ve městě a ulovit onu zhoubu co napadla slečnu na plese. Ukázalo se však že v městě řádí další okřídlená potvora a je to ještě něco jiného než tahle kterou jsme se rozhodli lovit. No aspoň máme o zábavu postaráno na příště!

Rozhovor s elfákem Vívearem ve stromu mrtvých ukázal, že je línej vytáhnout paty z domu a svádí to na to že musí být vždy v přítomnosti svých výtvorů.. ale když se jde na ples tak to může, když by měl něco dělat, tak najednou nesmí opustit příbytek, lenoch jeden nemyšlenej! A ještě prej že na toho nemrtváka nestačíme. Jako by nevěděl že boží vůle je na naší straně.

Veden neomylným instinktem (a vylučovací metou kdy první podezřelý byl pouhopouhý sukníčkář a druhý byl zcela bezvyýznamný) se družina vydala proklepnout posledního třetího podezřelého komorníka rodiny Kortnarielů. Komorník je přijal, pohostil a šel pro svou šlechtu, která byla právě indisponována. Nakonec se vrátil sám a začal si s námi povídat a ukázalo se že je to upír, který přesvědčen o své nadřazenosti a inteligenci začal (jak je dobrým zvykem správně vychovaných padouchů) vyprávět o svém ďábelském plánu na ovládnutí města.

Zatímco povídal a nám došlo že je upír, setmělo se a poslední paprsky slunce nebezpečně zapadly. Augustin ale už začal být monologem řádně unaven a to upíra, když viděl jak ho někdo okázale ignoruje patřičně vytočilo a nevnímal tak zbytek družiny který se mu vrhnul do zad. Upír byl nakonec zneškodněn a přišpendlen k podlaze a dopraven do stromu smrti onomu línímu elfákovi.

Družina se rozhodla prozkoumat zbytek šlechtického stromu, kdy nalezla upírovo doupě v podzemí a 2 naprosto vymleté staré šlechtice ve větvích. Ty návštěva dobrodruhů vyděsila k smrti.

Nakonec se družina rozhodla ještě na rychlo doběhnout na plánované setkaní dalších kultistů tohoto upíra. Felix šikovně doběhl na místo jako první, zakopl skutálel se mezi ně a tím poskytl Augustinovi dostatek prostoru k odsuzujícímu monologu, kdy všechny přítomné veřejně zahanbil před zraky správných bohů a jako jejich cestu pokání jim nařídil zaplatil do chrámu desátky, aby nalezli v očích bohů odpuštění.

Mezidobí

pondělí 8. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Xaramax navštívil kapitánku Grittu.

úterý 9. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Xaramax navštívil Statečného Boskela a tajně navštívil krále, aby se ujistil, že není pod kontrolou Hadíka. (Není.)

S11: Návrat krále

úterý 9. pátence 🌗, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Po tom, co Xaramax s pomocí Ilwahira v oslavném průvodu na počet navrátivšího se krále Naburiana odpálil ohňostroj a nechal se vidět na těch správných tribunách se hrdinové vydali do Masákovy hospody s cílem vyšťourat z podzemí Tura.

Hospodu našli zavřenou s cedulkou "přijdu hned", avšak záhy zjistili, že uvnitř se ve skutečnosti pořádá tajná schůze Boskelových lidí – v návaznosti na rozhovor s Xaramaxem jim očividně dal pokyn zaútočit. Xaramax se hned ujal vedení, což Masák přijal s povděkem, protože přiznal, že měl trochu strach z toho, že plán vypadal sešitý horkou jehlou. Ujistili jej, že je to pečlivě připravované už měsíc, a on tedy ještě nevědomky prozradil, že měli krom Tura i druhý cíl, totiž vysvobodit z Hadíkova paláce Boskelovu dceru.

Hrdinové tedy půjčili pašerákům golema a poslali je do útoku na Tura, zatímco se sami vydali najít pannu v nesnázích. Nejprve našli v kořenech skupinu pašeráků, kteří se zbaběle nechtěli pustit do bitvy, a Augustin je výhružkami násilím donutil posílit Masákovy řady. Pak pokračovali dále, našli tajnou chodbu směrem k Hadíkovi, a ta je zavedla oklikou zpět na Turovo území, kde zrovna pašeráci prohrávali souboj s paralyzujícími ghúly – hrdinové ale nemrtvým vpadli do zad, a byť se Augustin zřítil do propadla, Ilwahir dostal kousanec a Masák od někoho (kdo rozhodně nebyl Felix) dostal šípem, nakonec ghúly úspěšně pobili a všechny paralyzované probrali.

Po drobných peripetiích se finálně rozloučili s Masákem s tím, že teď už to určitě zvládne, a pustili se vlastní cestou. Porazili jednoho z Turových mužů, u kterého našli tabulku inkriminující Grallwona z útoků mantikory, a tajemný zatarasený průchod dále do podzemí se spoustou značek "nechoďte dále" – Flo zde pocítila nutkání se přesně tam vydat, že prý "tam patří". Augustin ji ale přesvědčil, že to ještě chvíli počká. Pak Felix odemknul kovovou bránu a konečně se ocitli v Hadíkově sklepení.

Našli tam další arénu, a všimli si, že v kleci ve stropě je nejspíš druhá mantikora. Vystoupali výše, a když už uslyšeli ruch pořádané oslavy, Xaramax se pokusil kouzlem pomoct Felixovi nepozorovaně se dostat k vězněné dívce – trochu to ale přehnal a namísto zneviditelnění jej rovnou teleportoval přímo na místo. Byť se dívka trochu vzpírala, že má přece vše pod kontrolou a že zachránit určitě nepotřebuje, Felix jí vysvětlil, že její otec je z toho celý zoufalý, a že tedy musí za ním.

Mezitím, co Xaramax kouzlil, Augustin vedený svým "šťastným kamenem" vypustil do arény mantikoru. Felixovi se tedy povedlo dostat se s dívkou zpět do podzemí, ale v patách jim byl Grallwon. Hrdinové se tedy dohodli, že se rozdělí – Xaramax s Felixem a Boskelovou dcerou se nonšalantně vydali zúčastnit se oslavy, zatímco Augustin, Ilwahir a Flo se pustili zpět, přes mantikoru, do podzemí. První skupina se po cestě srazila s Grallwonem, který se jí pokusil vyhrožovat, ale když mu Xaramax přičaroval oslí uši a pohrozil mu, že jej klidně promění celého, vyměkl a utekl. Druhá skupina zjistila, že mantikora je cvičená, ale Ilwahir ji i tak zastřelil.

Mezidobí

středa 10. pátence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Těsně po půlnoci během návratu domů se Felix proplížil ke vstupu do Tur Haudhionova úkrytu a prohlédl si některé následky strašného masakru Zelených šátků a svobodných pašeráků. Také vyslechl skupinku svobodných pašeráků, která přiznávala porážku a přidala se k Tur Haudhionovi
  • Mrtvoly se následně během dne objevily u obětního kamene, kde si je přebrali Harpunáři a předali je na Strom mrtvých

čtvrtek 11. pátence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Družina dostane vzkaz od Boskela, že by se chtěl sejít. Předá ho malá uplakaná holčička se zeleným šátkem. Augustin zjistí, že myšlenka Zelených šátků se uchytila mezi velmi mladými, zejména těmi, jejichž rodiče zemřeli v podzemním masakru u Tura Haudhiona, a že začíná žít vlastním životem i bez Boskelova přičinění.
  • Sejde se s ním. Boskel vysvětlí, že se teď míní držet nějaký čas v ústraní a požádá Xaramaxe o vysvětlení některých událostí, do kterých se zapletl. Xaramax mu vysvětlí téměř všechno po pravdě, jediné, co vynechá, jsou informace o Florimindiel.

pátek 12. pátence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Dobrodruzi se chystají na oslavu u příležitosti Arnbergova odchodu do důchodu. Dopoledne před oslavou ale Xaramax dostane zpátky trosky svého golema a vzkaz od Tur Haudhiona. Ten je poměrně arogantně napsaný, připisuje si zásluhy za to, že město navzdory mořské příšeře nehladoví, vzývá družinu dobrodruhů, aby si s Turem Haudhionem promluvili a vysmívá se jim, že poslali Hagguka masáka a jeho lidi do podzemí na jistou smrt.
  • Na oslavě dobrodruzi zjistí, že Hadikův osobní strážce Grallwon zmizel a že spousta harpunářů si myslí, že se družině bude chtít pomstít.
  • Nakonec se také staví na návštěvě za Hadikem Hurzolem. Během výslechu jim Hadik za slib, źe "bohové se smilují a pošlou mu někoho na pomoc, aby přežil boží soud na popravčím kameni" prozradí, jak projít bludiště chránící vstup do komnat Tur Haudhiona a vpadnout mu tak do zad.

S12: Výprava na Tura

sobota 13. pátence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Družina se znovu vydala do podzemí, po cestě popsané Hadikem.
  • V bludišti několikrát narazili na nějaké lákadlo k odbočení, striktně ale dodržovali Hadikovy instrukce
  • Jedinou výjimkou byla odbočka ke kořenům jednoho z Mořenských stromů. To je zaujalo a odbočili.
  • Dorazili do podzemní elfské hrobky. Už to byl třetí strom, který měl v kořenech hrobku (nebo její pozůstatky), zde nalezli čerstvý sarkofág a v něm uložené tělo elfího barda, které tam neleželo příliš dlouho.
  • Felix se vypravil po schodišti o patro výš, a zjistil, že jde o foayer Stromu umění, které v Mořenu před blokádou sloužilo jako muzeum a konzertní síň.
  • Felix se proplížil za zády oživlých hlav, které normálně vítají příchozí, a prohlédli si knihu návštěv. Nalezl z ní zapsaného nejen barda Cylona Nyra, který přišel před víc jak měsícem, ale už Strom neopustil, ale i krvavou ťápotu mantikory.
  • Felix se vrátil k ostatním a shodli se, že mantikoru nechají jiným dobrodruhům, že se vrátí do bludiště.
  • Bludištěm se dostali až k zadním dveřím do Tur Haudhionovy pracovny, a ke svému štěstí zjistili, že Tur tam zrovna je a dělá si nějaké poznámky a všichni jeho muži jsou v jiné části tohoto doupěte.
  • Dobrodruzi se vrhli na Tura stejně překvapivě, jako před pár dny na upíra, Xaramax útok pokryl sesláním Ticha a v jediném útoku pána podsvětí srazili, napůl omráčili a svázali.
  • Chvíli prohledávali Turovi pracovnu a zkoumali její vybavení, neodvažovali se ale vracet se přes hlavní sál, kde proběhl masakr, z obav z Turových asasínů, drsňáků a zkonvertovaných zelených šátků.
  • Při prohledávání podezřelé skříně se Felixovi podařilo najít tajný průchod do Turovy ložnice a z ní cestu do skladišť Turova pašeráckého gangu.
  • Cestou ještě nalezli podivnou čarovnou fontánu, u které přebýval i malý mimik ve tvaru helmy. Po krátké a v celku zábavné taškařici s mimikem (o kterém byli varování od Hadika, takže se spíš bavili na jeho účet) nechali kašnu i příšeru být a opustili podzemí.
  • Než vylezli na povrch, Xaramax ještě metamorfojícím kouzlem proměnil zajatého Tura v koberec, který následně dobrodruzi donesli Grittě.
  • U Gritty Tura vyslechli. Choval se arogantně, tvrdil, že jemu a jeho pašerákům by měl být Mořen vděčný za to, že nezemřel hlady.
  • Když byl dotázán, jak to dělal, vysvětlil, že Mořskou příšeru je možné na dobu plavby uspat rituálem, který zná jen on, a který se každý veečer ráno mění podle polohy hvězd na obloze - a jen on ví jak.
  • Dobrodruzi mu (prozatím) na tuto lež skočili a domluvili se s Grittou, že zatím o jeho zatčení nebudou nikoho informovat, že ona ho nějaký čas pohlídá, ale nejpozději před Hadikovou popravou si ho vyzvednou, pže Gritta se bude muset popravy osobně účastnit a nikomu z Harpunářů nevěří dost na to, aby mu Tura Haudhiona svěřila.

Mezidobí

pozdní odpoledne, sobota 13. pátence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Po rozhovoru s Grittou družina odnese Tura Haudhiona, zmetamorfovaného do podoby koberce, do Xaramaxovy laboratoře v královském stromu

neděle 4. pátence 🌑, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

  • Felix stráví dopoledne obhlídkou obětního kamene a zjistí, že kousek od ně, pod královským stromem, je nějaký tunel do podzemí, který je při nejvyšším pŕílivu cca na úrovni hladiny. Navrhne plán, že touhle dírou by se dalo dodat Hadikovi bambusový šnorchl, aby tak noc u kamene přežil.
  • Augustin si zajde na návštěvu do Stromu umění. Zjistí, že v zahradách žije podivný bahenní tvor, který má zálibu v rozkladu, přízemí stromu hlídají oživlé dřevěné hlavy, které vyžadují, aby se každý návštěvník zapsal, expozice v prvním a druhém patře jsou zanedbané a nesou známky toho, že se o ně nikdo moc nestará, v jednom z pater je zkryplená dryáda, žadonící o smrt v bažinách, hlídaná oživlým dřevěným vojákem a nakonec že v nejvyšśím patře žije Gallmond, kurátor Stromu umění, který na expozice kašle kvůli nízké návštěvnosti a místo toho se věnuje různým rozptýlením, které mu doba poskytuje - nejprve návštěva barda Cyllona Nyra, pološíleného ze zajetí v tichéms stromě na opičím území, a nyní uprchlá mantikora, ke které se chová jako by to byla toulavá kočka, kterou je potřeba nasytit a zabavit, aby nezabíjela slepice (nebo lidi) v Mořenu.
  • Augustin také zjistil, že Gallmond má ve svém držení vzácnou loutnu Cyllona Nyra, a že za svého života byl jeden z mála těch, co znali Žalozpěv o exodu elfů z Elfie.

S13: Boží soud nad Hadikem

TBD Zápis

  • Postavy vyslechly Tura Haudhiona
  • Narazili na asasíni hlídku v podzemí
  • Tunelem se dostaly k popravišti, kde pomohly Hadikovi, Xaramax mu nechal narůst žábry
  • Na popravu ale dorazila Xaramaxova manželka
  • Ukázalo se, že je to nebezpečná a mocná fextka
  • Xaramaxe vyřadila a málem se utopil. Ostatního si sice dokázali dostat z vody, ale ztratil svůj klobouk
  • Družina přesvědčila Hadikovu manželku, že se Hadik může polepšit a znovu ji začít milovat?
  • Ona je nechala být
  • Postavy vyrazily do přístavu sehnat ztracený klobouk
  • Když zamaskovaly všechny stopy, absolvovaly druhý rozhovor s Gritou.

S14: Čtyřnásobná záchrana Mořenu

TBD Zápis:

  • Xaramaxův plán na likvidaci mořské příšery - přesílit jedno zřídlo, oslabit druhé, vytlačit tak příšeru na břeh a tam ji porazit.
  • Jednání s opičím králem, zabránění válce.
  • Dračice v sopce (schovávání elfa)
  • Teleportace ve vzniklém magickém víru - přistání na střeše královského stromu
  • Vyzvednutí amfory s ničivou rostlinou
  • Jednání s králem, jeho rozhodnutí vést osobně výpravu na příšeru, až bude vše připraveno.
  • Noční zkratka přes zátoku.
  • Ranní příchod ke zřídlu v Lese plačících stromů.
  • Zjištění, že staveniště Nového Mořenu obsadili Aegilionští s velkou flotilou.
  • Xaramax přesvědčil konstruktéra zřídla, aby mu ukázal, co zŕídlo umí a vyzářil z něj veškerou energii.
  • Následně se družina vytratila do lesa a vydala na pobřeží vyzvednout v zátoce Tur Haudhionův tajný poklad.
  • V zátoce ale kotvila Aegilionská hlídková loď.
  • Družina zabila hlídku, ukradla poklad a zmizela zpátky k vlastní lodi na sever.
  • Přivezli do přístavu poklad a zjistili, že král už vyrazil na příšeru.
  • Vydali se za ním, využívali magického proudu mezi zřídly k usměrňování příšery.
  • Královská loď prokličovala, ale akorát se setkala s flotilou aegilionských, která vyrazila pronásledovat družinu po moři.
  • Nastala chaotická námořní bitva, ve které bojovali Aegilionští, král a mořská příšera, družina si pak ještě přisadila nasazením amfory s pomocí vodního elementála?
  • Mořen tedy bitvu vyhrál, ale král v bitvě padl.
  • Při návratu družina představila Mořenským právoplatnou dědičku trůnu, královnu Florimindiel.
Citováno z „https://grandcampaign.markyparky.cz/index.php?title=Příběh_o_Mořské_příšeře_v_Mořenské_zátoce&oldid=1482“