Kroniky Železných zemí/Dobrý sluha a špatný pán

Probuzená sopka

Slunce zapadalo nad osadou, když kladivo Edy rozezvučelo železnou tyč a zalarmovalo všechny obyvatele. Rudá záře, která zalila vesnici, nevěstila nic dobrého – nový sopouch na svahu hory začal chrlit lávu, jež směřovala buď k domům, nebo k řece, odkud bere vesnice obživu. Mezi osadníky okamžitě zavládla panika, hádky a vzájemné obviňování. Všichni volali po vůdkyni Cadigan, ale ta nikde.

Myrick byl tou dobou daleko od dění – skrýval se u staré přítelkyně Basiry, lodivodky z ústí Šedé řeky, a teprve nedávno se do těchto míst vrátil po dlouhých letech. Vyhýbal se osadě, obával se přiznat svůj návrat a záměry. Když ho při jedné z výprav do krajiny zahlédla neznámá žena, ztratil se jí – a v zápětí i sám sobě, ztracen v mlze a mezi kameny neznámého ostrova. Zachytil poslední paprsky slunce a z nich načerpal sílu Světla, ale zůstal o samotě, na opačné straně sopky.

Tristan mezitím prožíval vlastní drama v přístavu. Rodina Haleemy, které shořel dům, marně žádala Yorath, strážkyni, o možnost opustit ostrov – bez povolení Cadigan to nešlo. Tristan, bývalý strážce, se zastal Haleemových a přimluvil se u Yorath, která svolila, ale výměnou chtěla jeho pomoc s uklidněním rozbouřené vesnice. Tristan slíbil, že Haleemu i jeho rodinu ochrání, přísahal na železo a vyrazil pro výzbroj ke zničenému domu, kde měl skrýš.

V ruinách Haleemova domu, na pozadí rudé záře lávového proudu, vyzvedl Tristan ukrytou truhlu s vybavením i se starou kůží srnčího srdce – vzpomínku na dřívější přísahy. Poté zamířil zpět do osady, kde už dav narůstal a chaos sílil.

Myrick, stále ztracený na druhé straně sopky, vystoupal za svitu Světla do svahu a narazil na bublající jezírko. Zde zachytil ostrou vůni spáleniny, která jej přivedla k tragickému nálezu – tělo Sadie, strážkyně Šedé řeky, zůstalo zaklíněné nad trhlinou v lávové krustě. U ní věrně čekal pes Leno, smutně kňučící. Myrick s ním navázal opatrný kontakt, slíbil mu najít nový domov a posbíral Sadiny mapy, které možná pomohou najít bezpečnou cestu z nebezpečné pustiny. Když navíc pomocí svící přivolal Sadin duch, potvrdilo se, že to byla právě ona, kdo jej nedávno zahlédl. (Podrobnosti rozhovoru zůstanou v další části deníku.)

V osadě se mezitím shromažďovali všichni obyvatelé. Tristan dorazil právě ve chvíli, kdy narůstala napjatost – z davu zaznívaly výčitky, někteří žádali odpovědi od Cadigan, jiní obviňovali její vedení z hamižnosti. Hrstka hlasitých rozdmýchávala neklid, padaly první urážky, lidé začali po Cadigan házet mince, knoflíky a další drobnosti na znamení pohrdání jejím vedením. Výtržníci přitom využili chaosu, někdo se dokonce pokusil Cadigan strhnout ozdobný řetěz, strhla se potyčka.

Yorath se snažila držet dav zpět, Tristan musel volit mezi pomocí jí a ochranou Haleemy, svého přítele. Nakonec vyvedl Haleemu z nejhoršího zmatku, ale v zápětí zaregistroval novou hrozbu: skupinku maskovaných postav s tasenými dýkami, které směřovaly přímo ke Cadigan. Když si jeden z nich všiml Tristana, oddělil se od skupiny a zaútočil na něj.

Strhla se prudká potyčka – Tristan sice utržil zranění, ale rychlým protiútokem smrtelně zranil útočníka. Stáhl mu masku, aby spatřil, s kým má tu čest (identitu maskovaného vraha zatím kronika nezaznamenává).

V osamění na svahu sopky rozmluvil Myrick se zesnulou Sadií. Zjevený duch, rozpolcený mezi voláním o pomoc a smutkem za svého psa Lena, svěřil Myrickovi tajemství: Sadia byla součástí tajného společenství nespokojenců vedených Kunem. Měl pro Lena slabost – a právě Kuno by mohl přijmout psa k sobě. Sadia však varovala: Myrick se nesmí ukázat v osadě jen tak. Pokud chce s Kunem mluvit, musí využít její masku a plášť a dostavit se před úsvitem k trojklanému kameni na sever od osady, kde se schází spiklenci. Toto odhalení ukázalo, že Sadia a její kruh stáli za večerními nepokoji – a Myrick se nyní může vydávat za člena spiknutí.

Po pohřbení Sadie a nabytí jejích map se Myrick s Lenem vydal k osadě, cestou si popálil ruce o horké kameny, ale nakonec se dokázal zorientovat. Zároveň rozpoznal, že zcela nový výron lávy ohrožuje samotnou vesnici.

Beltran, lodník zvyklý spíš na živly vody než lidských vášní, pozoroval chaos na návsi nejprve z výšky – neúspěšně se snažil vyšplhat na střechu, a když se mu to nepovedlo, zamířil přímo do davu. Tísněn mezi hádající se spodinou se včas dostal na místo, kde zahlédl zmatek i skrytý záměr – vylíhlou léčku na Cadigan.

Přesto, že se snažil sledovat Cadigan a být připraven jí pomoci, ocitl se v chumlu, ztratil dýku a téměř i sám sebe. U mrtvého vraha poznal, že jde o člena posádky Opuštěné, pirátské lodi, která si občas najímá své lidi na zvláštní špinavou práci. Vzal si aspoň jeho prak, zmizel v temnotě, a s temným tušením, že po noci může být všechno jinak.

Po nočním útoku a chaotickém boji v davu u mrtvého vraha Tristan zjistil, že protivník není z Šedé řeky, ale cizinec spojený s posádkou Opuštěné. V kapse mrtvého našel podivný amulet ve tvaru štítu, který nikdo z místních nenosí. Pokusil se v zmatku zmizet, ale někdo jej při tom zahlédl. Musel přesvědčit Haleemu, aby se ukryl – ten však odmítl, rozhodnut pomoci strážcům obnovit pořádek a najít odpovědi.

Tristan znovu vyrazil do střetu – tentokrát kvůli Yorath, která čelila smrtelnému nebezpečí. Podařilo se mu v boji v pravý čas využít Haleemova hněvu a zachránit Yorath, byť Haleema utrpěl zranění a Tristan sám byl zmítán výčitkami. Všichni tři nakonec opustili náměstí a odebrali se k vědmě Zoře na větrné návrší, kde Yorath i Haleema našli uzdravení a Tristan klid na chvíli rozjímání. Nad ránem přišla od Yorath těžká otázka: jestli Tristan jako jediný nezávislý dokáže zjistit, kdo usiluje o život Cadigan – a kdo zvenčí spiknutí vede. Tristan přísahal na železo, že tuto pravdu vypátrá, přestože tušil, že ho to opět vyžene na cestu, z níž už tolikrát chtěl utéct.

Další stopy ho ráno přivedly do přístaviště, kde zjistil, že štítový amulet nosí posádka lodi Opuštěná – a že právě ta stojí za útokem. Spiknutí sahá za hranice ostrova.

Myrick, veden pocity viny i odhodláním, přivedl Lena k osadě a širokým obloukem zamířil k domku Basiry. V Basiřině domě nalezl svou starou přítelkyni s maskou v ruce a zkrvavenou dýkou. Mezi nimi padla pravda o smrti Sadie i o rozsahu spiknutí: Basira, Sadia, Kuno a další založili tajný kruh, v jehož plánech však většina účastníků neviděla dál než k anonymnímu brblání pod maskami. Jen několik odvážnějších (nebo zahořklejších) bylo ochotno jít dál. Sadia věděla o novém sopouchu, neřekla však vše a trojice Basira–Sadia–Kuno naplánovala využití přírodní katastrofy i cizích žoldáků k podnícení vzpoury. Basira s vědomím, že Opuštěná bude za „pomoc“ chtít jen lodivodskou službu, domnívala se, že vše zůstane u rozdmýchání nespokojenosti, nikoliv u vražd. Jakmile ale Sadia zmizela, ztratil spiklenecký plán směr a cizí najatí ozbrojenci naplno rozjeli krvavý útok.

Nakonec Basira přiznala, že její ambice nesměřovaly jen ke svržení Cadigan – šlo o něco většího, co dosud nebylo vysloveno. Jaké další souvislosti tajný kruh ukrývá? Basira odkázala Myricka na ranní schůzku za trojklaným kamenem – kde budou odpovědi a kde zůstane rozhodující role na Kunovi.

Úsvit pod trojklanným kamenem

Zatímco ostatní spali nebo se zotavovali po bouřlivé noci, Beltran sledoval z povzdálí Basiru a jejího neznámého společníka se psem, jak míří temnotou k trojklanému kameni. V přestrojení za jednoho z padlých žoldnéřů se vmísil mezi spiklence, kteří se pod kamenem scházejí v nečekaně velkém počtu. Vyhledal si místo blízko trojice (Kuno, Basira, Myrick), odkud se snažil vyslechnout jejich slova – zachytil klíčový úsek o „čerpání ze síly Šedé řeky“ a o Myrickově úloze, jakožto náhradě za zesnulou Sadiu a nositeli nového daru. Přemítal, na čí stranu se přidat – zda na stranu místních či žoldnéřů Opuštěné, kteří v tu chvíli již zaujali zadní řadu, dýky v rukou, připraveni vrazit ostatním nůž do zad.

V čele s Basirou předstoupil Myrick pod trojklanným kamenem před Kuna a ostatní spiklence, převlečený za Sadiu a s Lenem po boku. Basira ho představila jako nového nositele „daru“ a naději společenství. Kuno byl nedůvěřivý a vyžádal si důkaz oddanosti – požadoval, aby se Myrick prokázal ve chvíli nebezpečí, protože žoldnéři se chystají zaútočit. V tu chvíli Myrick, Basira a další místní spatřili, že v zadních řadách je přítomno jedenáct ozbrojených mužů z Opuštěné, připravených na masakr. Myrick rozzářil svou hůl a spolu s ostatními zahájil útok proti žoldnéřům. První úder, vedený překvapením, patřil místním.

Tristan v tu dobu pátral po stopách žoldnéřů podél pobřeží a úpatí sopky. Zjistil, že část posádky Opuštěné zůstala na lodi, ale mnoho jich je ještě na ostrově. Následoval stopy až k místu, kde narazil na magický kruh z bílých oblázků, v jehož středu byl uvězněn salamandr – důkaz, že se námořníci pokoušeli ochránit před běsy, ale přivolali něco horšího. Tristan rituálně osvobodil tvora, čímž získal další indicii, ale také nabral zpoždění za hlavní událostí u trojklaného kamene.

Myrick, Basira, Kuno a další vesničané zaútočili na žoldnéře. Myrickův útok roztočenou holí, jejíž hlavice zářila světlem, zasáhl námořníky a vnesl zmatek do jejich řad. Beltran, stále maskovaný za jednoho z žoldnéřů, využil chaosu, aby zabil velitele žoldnéřů – jeho dýka, půjčená Cadigan, našla cíl a tím vychýlila průběh bitvy. Ostatní vesničané tak získali na chvíli převahu.

Žoldnéři ale byli zkušení, zformovali protiútok a Beltran se stal terčem dvojice z nich, kteří ho poznali podle šatů padlého bratra. Boj byl divoký: Beltranovi se podařilo prvního z nich zranit prakem, druhý jej však srazil k zemi a Beltran skončil zraněný a otřesený, sotva unikl smrti. V poslední chvíli však do boje zasáhla tesařská sekera, která zachránila jeho život a srazila útočníka k zemi.

Myrick se ocitl sám uprostřed nepřátel, ale riskantním manévrem je zaskočil, rozžhavená hůl srazila několik z nich k zemi a tím pomohla vesničanům převzít iniciativu. Basira i Kuno bojovali udatně a také pes Leno napadl prchajícího žoldnéře. Bitva skončila krvavě: devět žoldnéřů padlo, někteří utekli, pes se vrátil s krví na mordě a mezi kameny začaly zářit podivné, žhnoucí symboly.

Po bitvě přišlo ticho a zvláštní klid. Sopka, která v posledních dnech hrozila výbuchem, se najednou zklidnila. Vzduch ztěžkl a nad kameny tančily podivné, magické obrazce. Zatímco přeživší ztěžka oddechovali, Beltran zaslechl v mdlobách podivný hlas, který jej nutil přísahat, že splatí svůj dluh. Když se probral, pochopil, že krvavá oběť měla hlubší důsledky, než čekali: příroda přijala jejich boj a – alespoň na chvíli – přinesla ostrovu mír.