Kroniky Železných zemí/Únik z Rudého vrchu

18.7.2025 - 2400/Legends+Battle Moon

Chrám hlídaný nájezdníky

Uprostřed zimy, krátce po událostech popsaných v kapitole Zima přichází do Bouřného lesa se Haken, zástupce mistra Hiršama, neúspěšně pokusil zastavit svého zkaženého nadřízeného a převzít kontrolu nad chrámem na Rudém vrchu, tak jako to slíbil Myricku Lysbærerovi. Neúspěšně. A po tomto neúspěšném pokusu přestal Hiršam cokoliv zastírat a začal chrám i okolí řídit pevnou rukou. Několik málo kněžích i noviců se více či méně úspěšně pokusilo uprchnout, ostatní se buďto Hiršamovi podvolili nebo zemřeli.

Když se Hiršam o pár týdnů později dozvěděl, kam míří Myrick Lysbærer, spojil se s nájezdnickým kapitánem Okothem. Sám kapitán, mistr Hiršam a ti nejzkušenější bojovníci se vydali na lodi na sever. A ostatní Okothovi muži s Hiršamovým svolením obsadili Rudý vrch a dostali za úkol ho hlídat až do doby, než se Hiršam vrátí.

Nájezdníci zprvu udržovali pořádek tvrdou rukou, ale absence jasného vedení spolu s každodenní rutinou brzy otupila jejich pozornost. A to poskytlo příležitost čtyřem hrdinům našeho příběhu, aby se pokusili z chrámu uniknout.

• Ravel z Šedé řeky byl mladý čaroděj, kterého Myrick Lysbærer dovedl na Rudý vrch v dobré víře, že mu zde mistr Hiršam pomůže ovládnout sílu ohně, tak jako s tím kdysi pomohl Myrickovi. Byl posledním z noviců, který ještě žil a přitom se nepodvolil Hiršamově zlovůli.
• Fritz, syn Jelmův byl kovářský učeň a bojovník, kterého Hiršam na podzim unesl z jeho domovské osady Sekeromlat a držel ho zde na Rudém vrchu jako rukojmí.
• Sikka byla mladá zlodějka, kterou nájezdníci unesli jako dítě, a už nějaký čas jim nedobrovolně sloužila na lodi kapitána Okotha. A obává se okamžiku, kdy si drsní nájezdníci všimnou, že z malého holčičího poskoka vyrostla mladá žena, a co pak s ní udělají. Přidat se k útěku byla její cesta ven z téhle pasti.
• Emelyn byla kněžka, která měla novice na starosti. A ač zprvu ve strachu Hiršamovi podlehla, nedokázala se dívat na to, jak mladí pod jeho krutovládou trpí a rozhodla se jim pomoci.

Protože cestovat v zimě po Železných zemích je pro nezkušeného uprchlíka bez zásob rovno téměř rozsudku smrti, dohodla se naše čtveřice, že shromáždí v kulně v severní části tvrze vhodné vybavení, a až nastane jasný den s výhledem na to, že počasí pár dnů vydrží, Sikka nechá nájezdníky najít víno otrávené uspávacími bylinami, ti se opijí a usnou. V pozdním odpoledni, až padne tma, pak Emelyn osvobodí Ravela a Fritze z chlívku, kde je rabiáti drží a společně naberou nějaké zásoby jídla a kožešiny, sestoupí do Bouřného lesa, a pak se pokusí najít útočiště někde dál, kam se za nimi nájezdníci nebudou chtít hnát.

Příliš rychlá ospalost

Konečně nastal slunečný den a Sikka vyrazila odkrýt kožešinu v Hiršamově pracovně, pod kterou se ukrýval dosud neobjevený sklípek s dobrým vínem. Také si obkreslila nástěnnou reliéfní mapu okolí, ale než ji stihla zabalit, tak se z vedlejší místnosti ozvaly krok a do místnosti vstoupil velký kolohnát. Jen tak tak stihla vyklouznout oknem ... bez mapy.

Kolohnát si okamžitě všiml sklípku a povolal další nájezdníky, takže krátce po poledni už se celý tábor naléval objeveným vínem. Sikka to sledovala celé z povzdálí a s údivem sledovala, jak rychle rabiáti odpadají a usínají. Smíchání s alkoholem nejspíš trochu pozměnilo chování uspávací látky, kterou dostala dříve od Emelyn a značné urychlilo její působení. 'Jestli takhle rychle odpadají, o to rychleji zase vstanou,' uvědomila se a jala se okamžitě realizovat plán, který původně měli zahájit až večer.

Sikka proklouzla zpět na vnitřní nádvoří a hledala Emelyn. Ta seděla s rukama vzepjatýma ve svatyni v jeskyni na časně odpolední modlitbě. Vedle ní pak totéž prováděl Askel, horlivý následovník Hiršama, adept na to stát se jeho zástupcem. Sikka chvíli přemýtala, a pak, když se nikdo nedíval, uplácala malou sněhovou kouli a trefila s ní Emelyn do nohy. Emelyn pochopila, že se něco děje, přerušila motlidbu a oznámila Askelovi, že musí řešit nějaký problém s mládeží ve chlívku.

Na nádvoří si rychle vyměnili se Sikkou pár slov a Emelyn pochopila, jak je jejich plán ohrožen a že je potřeba neprodleně jednat. Poslala Sikku zpět do Hiršamovy pracovny vyzvednout mapu a domluvila si s ní sraz u kůlny v severní části chrámu. Tam nejen, že měli mezi haraburdím schromážděné vybavení na cestu, ale v jednom místě tam byla vnější zeď rozvalená. Bylo to místo, kudy dříve z chrámu chodívali potajmu novici za zábavou do Bouřného lesa, vesnice pod Rudým vrchem. Hiršam sice nechal rozvalené místo opravit, zatím se to ale stihlo jen provizorně, dřevěným bedněním. Součástí plánu tedy bylo právě tímto slabým místem z chrámu uniknout.

Emelyn vyšla ven z nádvoří a kolem brány se vydala k ubytovně noviců a zemědělskému stavení. V malé brance potkala jednoho z nájezdníků, jak vychází z prasečího chlívku. "Ty malý svině jsou v pořádku .... a prasata taky," zasmál se nájedník, když viděl Emelyn přicházet. Ravel s Fritzem totiž byli zavření právě v chlívku z prasaty. Znudění rabiáti už dávno nedodržovali Hiršamovi instrukce a oba chlapce všelijak šikanovali. V tuto chvíli se to ale více než hodilo, protože Emelyn je měla pro útěk oba pěkně pohromadě ... a také už s nimi několik dní předstírala, že je šikanuje různými zbytečnými pochůzkami a úkoly, aby si rabiáti zvykli, že se s nimi pohybuje po chrámu.

Přesně toho nyní Emelyn hodlala využít. Nejdřív potichu spravila chlapce o změně v plánu, a pak je hlasitě vyhnala ven z chlívku a kolem brány ke staré kůlně. Bohužel se k ní přidal jeden z chlapíků od brány, který byl naštavný, že si nemohl dát s otatními nalezené víno, a tak si na chlapcích chtěl zchladit žáhu. Zatímco Emelyn je na oko nutila chodit v kruzích sněhem před kůlnou, on po nich házel sněhové koule, aby jim pochodové cvičení znepříjemnil.

Sikka mezitím s výrazem, že plní důležitý úkol zadaný nějakým nájezdníkem, prošla středem nádvoří přímo do Hiršamovy pracovny a sebrala tam svitek s mapou. Rychle zkontrolovala, že má obkresleno vše důležité - čtyři potenciální únikové cesty z Bouřného lesa - a pak se stejně suveréním výrazem vyšla ven. Potkala cestou tři mnichy věrné Hiršamovi, ale tvářila se natolik samozřejmě, že nikoho z nich ani nenapadlo, že tam mladá zlodějka je z vlastní vůle a žádný úkol neplní.

Vyklouzla tak ven z vnitřního nádvoří a zamířila ke kůlně, kde se objevila přímo za zády otravného chlapíka. Toho přesně v tuhle chvíli přestalo koulování noviců bavit a začal se otáčet. Sikka s neuvěřitelnou hbitostí uskočila stranou, přitiskla se na zeď a pomalu a potichu se přesouvala těsně za zády chlapíka jak se otáčel, zatímco jí zbytek družiny uprchlíků sledovat se zatajeným dechem.

Konečně chlapík zmizel a Sikka mohla ostatním ukázat mapu a všichni mohli vyndat z kůlny připravené vybavení a konečně probrat možnosti úniku. Mapa ukázala čtyři možné cesty ven z údolí:

• Po hřebenu hor na sever, do osady Mezník.
• Po horské cestě na západ, do osady Obrův palec.
• Lesem podél potoka na jih, před Mokřiny do Zlatoboru.
• Přes ledové pláně na východ, do Sekeromlatu.

Při probírání mapy si Emelyn také všimla, že mapa je překreslená na zadní straně svitku. A ten popisuje jaký si rituál, který Hiršam podle všeho chodíval provádět do jeskyně blíže k vrcholu hory, ve které má býti "věčně žhnoucí socha".

Fritz mezitím, co ostatní debatovali mapu, popadl sekeru a opatrně vypáčil hřeby držící provizorní dřevěnou záplatu zdi. Všichni proklouzli ven a Fritz stejně zkušeně vrátil dřevěnou konstrukci na její místo. Rabiátům bude chvíli trvat, než přijdou na to, kudy skupinka z chrámu unikla.

Sestup

Uprchlíci chvíli debatovali možnost prozkoumat onu tajemnou jeskyni, ale nakonec převážil názor, že klíčové je získat co nejvétší náskok. Přeběhli tedy po terase před bránou, smetli a podupali nejzřetelnější stopy na prvním schodišti a bez povšimnutí si proběhli kolem nízké zídky obklopující terasy s políčky a tábor nájezdníků. Nebylo divu - nájezdníci stále ještě byli ve spokojeném libmu.

Asi hodině a půl sestupu náhle objevili na schodech stropy v protisměru, vedoucí ke skalnímu převisu. Sikka nakoukla přes převis a v hluboké závěji tam zahlédla ležet tělo. Spustila se k němu a zjistila, že jde o člověka, nejspíše bojovníka, který má zraněnou nohu, je podchlazený, ale ještě nevykrvácel. Zavolala to na ostatní a zkusila ho probrat a vyptat se ho, co je zač. Mezi drkotáním zubů z něj vypadla slova "zima", "zahřát", "Rudý vrch", "Obrův palec" a hlavně opakované "pomoc". Sikka zvažovala, že by ho jen obrala o meč a nechala ho tam ležet, ale to už k ní slezl Ravel a s pomocí jemného hřejivého kouzla pomalu přivedl muže do stavu, ve kterém byl schopný komunikovat a hýbat se.

"Jmenuji se Snjolfar. Přicházím z Obrova palce, kde sloužím jako Strážce. Vrátil se tam krvavý běs, kterého před časem vyhnal Tristan Baldurson s Myrickem Lysbærerem. Potřebuji pro naši vesnici pomoc kněží s Rudého vrchu. Zranil jsem se ale na cestě, nejspíš už nedokážu vylézt na vrchol. Doručili byste zprávu nahoru místo mě?"

Sikka i Ravel prosbu razantně odmítli a vysvětlili bojovníkovi, že poměry na Rudém vrchu se změnily. Prozatím ale pomlčeli o tom, že z chrámu sami prchají. Zklamaný muž je tedy požádal, aby mu alespoň pomohli se vrátit dolů do vesnice, k léčitelce Padmé. S tím už uprchlíci souhlasili. Emelyn provizorně ošetřila válečníkovu nohu a družina se vydala dál po schodech.

O půl hodiny později dorazila skupina k hluboké skalní průrvě a strženému mostu. Právě při jeho překonávání se válečník zranil. Sikka přeskočila na druhou stranu a přivázala tam provaz, aby ostatním pomohla průrvu překonat. Pak Ravel kouzlem spálil zbytky mostu, aby ztížil případné pronásledování. Při pohledu nahoru k vrcholu hory ale nebylo vidět žádných světel. Nájezdníci ani mniši se zjevně neodvažovali vyrazit do temné noci a odložili pronásledování na ráno.

Práce léčitelky

Uprchlíci sestoupili na okraj vesnice Bouřný les a nikým nepozorování se vydali k domku Padmy, léčitelky. Ta když viděla zraněného Snjolfara, okamžitě se jala ho ošetřovat. Teprve když měl nohu pořádně převázanou, a po silném dryáku usnul, otočila se její pozornost k ostatním příchozím. Fritz byl celkem upřímný, a protože Snjolfar o Padmě mluvil jako o dobré ženě, vyjevil jí všechno a požádal ji, zda-li by mu nepomohla sehnat v osadě nějaké zásoby a kožešiny na cestu. Vyptal se také, zda neví něco o cestách, kterými se chtějí vidat.

Padma souhlasila s tím, že se zkusí ženských po osadě zeptat na nějaké věci, co mohou postrádat, ale chtějí-li uprchlíci zůstat inkognito, nejspíš toho nebude mnoho. Jen to, co mohou obyvatelé postrádat. Vysvětlila totiž, že většina mužů odešla do války s trolly, takže v osadě převažují děti, starší a ženy. Muži se měli vrátit již na podzim, ale neobjevili se. Osada se tak snaží přežít zimu a doufá, že se vrátí alespoň z jara. A část zásob už zrekvírovali nájezdníci při svém příjezdu na Rudý vrch, jako výpalné. Jediný, kdo by mohl být prý ochotnější, je čarodějnice Jóra žijící ve svahu stranou vesnice.

Padma také uprchlíky upozornila je ale na několik zcela opuštěných domů. "Jejich obyvatelé už jsou pryč velmi dlouho a nejspíš se nevrátí," říkala, "takže se můžete podívat, zda po nich něco nezbylo."

Nakonec jim odpověděla ohledně cest. Cesta na východ je nebezpečná, musí se několik dní jít přes ledové pláně. Myrick Lysbærer s Tristanem Baldursonem je prý dokázali přejít, díky tomu, že část cesty absolvovaly podzemními tunely, kde nedul vítr a teplota neklesala tak nízko. V tunelech ale prý žije obr, který je sice přátelský, ale nemocný. Co se cesty na sever, doporučila jim promluvit si s čarodějnicí Jórou. Její manžel Kettil je sice mrtvý, ale pocházel z Mezníku, takže by jim mohla něco poradit. O cestě na západ nevěděla víc, než co už skupině prozradil Snjolfar. K cestě na jih nedokázala říct vůbec nic, ale vzpomněla si, že před pár dny přišla odtamtud do vesnice bojovnice Basira, která hledala Myricka Lysbærera. Když zjistila, že v osadě není, zase zmizela.

Sikka nelenila a vydala se k opuštěnému domku nepříliš vzdálenému od chaloupky čarodějnice. Uvnitř jí ale čekalo nepříjemné překvapení. Když začala prohledávat lůžko, zezadu k ní přistoupil neznámý mladík a dal ji nůž na krk. Siččin ostrý jazyk a dotěrné dotazy ho ale vyvedly z míry, takže místo toho, aby udržel kontrolu nad situací, Sikka z něj vymámila, že se jmenuje Trygvar a přišel z mezníku pomstít smrt svého bratra Kettila. Toho prý zabila čarodějnice Jóra, poté co ho očarovala a odvlekla z jejich bezpečné osady. Když se Sikka ptala, jak si může být tak jistý a on ji vysvětlil, že Mezník je extrémně bezpečná komunita, která dovnitř nepouští žádné cizince a nezná nikoho jiného, kdo by komfort takového bezpečí opustil, zejména kvůli ženě.

Protože Sikka si rozhovorem získala jeho důvěru, rovnou ji požádal o pomoc. Sikka se nechtěla nechat zaplést do vraždy, ať už byla msta oprávněná nebo ne, takže se Kettilovi vyvlékla, jeho žádost odmítla a zmizela ve tmě. Vrátila se k ostatním, zpravila je o výsledku a vydala se prozkoumat další opuštěný dům na opačném konci vesnice.

Jen co zmizela, přispěchala zpět do své chaloupky Padma. Jedna z vesničanek prý umírá a potřebuje naléhavou pomoc. Padma pobrala pár věcí, vyrazila na náves, ale už cestou se ukázalo, že na pomoc je pozdě. Zdrcená se vrátila za uprchlíky a obrátila se na Emelyn. "Pokud je situace na Rudém vrchu taková jak říkáte, máme velký problém. Zdejší půda je natolik prosycená magií Rudého vrchu, že pokud mrvou řádně nepohřbíme, nejspíš během pár dnů povstane jako nemrtvá. O pohřební obřady se vždy starali kněží z Rudého vrchu, ale ti nám po vašem útěku nebudou naklonění. Vy jste zjevně také kněžkou, dokázala byste vést zítra za úsvitu rituál, který dopřeje nebohé duši klid po smrti?" Emelyn souhlasila a Padma se vypravila zpravit o této nabídce pozůstalé.

V tu chvíli prořízl údolí smrtelný ženský výkřik, vycházející z domku čarodějky Jóry. Všichni uprchlíci, krom Sikky, která byla vysoko ve svahu na opačném straně údolí, vyběhli okamžitě ven a běželi za zvukem. S malým zpožděním za nimi se začali srocovat obyvatelé vesnice.

Fritz rozrazil dveře a uviděl třesousího se Trygvara, jak stojí nad zakrvácenou Jóry. Ta leží na zemi, hazuku má zbarvenou krví nad levým prsem, chroptí a lapá po dechu. Fritz se okamžitě vrhl na Trygvara a pokusil se mu vyrazit z rukou zakrvavený tesák. Na poprvé se to nepodařilo a bojovník si odnesl menší šrám na levé ruce, druhá rána ale byla úspěšnější. Ravel za jeho zády proklouzl a zášlehem ohně zastavil krvácení z rány v hrudníku. To už vstupovala do místnosti Padma a Fritz úspěšně zatlačil Trygvara do kouta.

"Proč jsi to udělal?" vykřikla Padma a vrhla se na pomoc zraněné čarodějce. "Složil jsem železnou přísahu, že pomstím smrt svého bratra Kettila. Ta čarodějka ho zabila." "Ty idote, tvého bratra zabil dezertér Filtz. A ten je dávno mrtvý, pomstil ho Tristan Bardulson." Když se Trygvar dozvěděl, že se pokusil zabít nevinnou, přísahal zbytečně a hlavně přísahu, která nejde naplnit, takže je odsouzen stát se křivopřísežníkem, na místě se složil.

Padmé ale nelenila, nechala Trygvara Trygvarem a požadala Fritze, aby odnesl Jóru do její chýše. Obyvatelky osady se sice pokusili zastoupit Jórovi cestu, že čarodějnici v osadě nechtějí, ale když Trygvar pokračoval a doplnil své kroky výhružkou, že Padma už má dnes večer dost práce a nerad by jí přidělal další, ženy z osady svalnatému mládenci ustoupili.

Sikka to celé sledovala z protější strany údolí, a když tak stála nehnutě na svahu, všimla si, že i druhá opuštěná chatrč byla ve skutečnosti potajmu obydlená. Vyšla z ní válečnice s mečem, štítem a dlouhými vlasy zapletenými do copů. Opatrně obcházela vesnici, aby si prohlédla, co se děje. Sikka chvíli zvažovala, zda nevyužít toho, že dům opustila a neobrat jí, ale nakonec usoudila, že mít krom nájezdníků v patách ještě naštvanou válečnici je nad momentální síly jejich družiny. Vrátila se tedy k ostatním.

V Padmině chýši byla celá skupina svědkem toho, že Padma není jen tak ledajaká léčitelka. Ze skrýše pod kožešinami vytáhla lahvičku svétélkujícího býlí, za tichého zaklínání ho přiložila na ránu. Spálenina se začala rychle hojit a Jóra konečné přestala lapat po dechu.

Cesta na východ

Když se situace uklidnila, uprchlíci si prošly své možnosti.

• Mezník byl zjevně k cizincům nepřátelský.
• Obrův palec je sužován krvavým běsem.
• Cesta na jih je velkou neznámou. Uprchlíci odhadovali, že ona tajemná bojovnice z opuštěného domu je Basira, která přišla z jihu a nikam nezmizela, jen se skrývá. Nechtělo se jim ale zaplétat se do dalších místních událostí a cesta do Mokřin je nelákala, zavrhli tedy tuhle variantu rovnou.

Zbývala cesta na východ, jeskyněmi s dobráckém obrem. Hrdinové vyhodnotili, že je to nejbezpečnější varianta a že zároveň nejvíc zkomplikuje pronásledovatelům jejich pronásledování, pokud o jeskyním systému nevědí.

S nalezením odpovědi na otázku kam se vydat se uprchlíci uložili ke spánku. Čekalo je ráno časné vstávání a pohřební obřad, který Emelyn slíbila provést. Přivstali si a všechny přípravné záležitosti provedli už hodinu před svítáním, aby s prvními paprsky slunce Emelyn mohla provést obřad, který doteď nanejvýš vídala. Bylo na čase, na svazích Rudého vrchu už byla vidět vzdálená světla, jak se nájezdníci konečné odvážili sestoupit po schodech. Jakkoliv to byla pro Emelyn premiéra, zvládla vést obřad bravurně. Rodina pozůstalých byla natolik vděčná, že přinesla uprchlíkům jako dary mnoho kožešin i zásob.

Po rozloučení se uprchlíci vydali z vesnice na jih podél potoka, aby v první zátočině odbočili do hustého lesa, přetnuli ho a začali stoupat k východnímu hřebenu.

Překonání hřebenu a pochod po ledové pláni k jeskyním trval uprchlíkům celé dva dny. Když se druhého dne časně odpoledne začalo počasí kazit, objevili v boku skalního ostrohu vypínajícího se nad pláň temný otvor. Před ním pak několik protáhlých stop, příliš velkých na to, aby byly lidské, ale příliš malých na to, aby byly obří.

Ravel očaroval hlavici Fritzovy sekery a s tímto světlem vstoupili hrdinové do podzemí. Hned po pár desítkách metrů zjistili, že kdosi, kdo tudy šel před nimi, si pomocí malých kamenných a ledových trollíků značil cestu. Vydali se tedy po značkách.

Po třech hodinách dorazili na křižovatku, ve které trollíci ukazovali, že se hrdinové mají vydat doprava dolů po ledové skluzavce. Z ostatních chodeb zároveň slyšeli nezřetelné, hluboké prozpěvování. Sikka se slanila po skluzavce a zjistila, že ústí do velké jeskyně s mnoha tunely a podlahou pokrytou růžovým sněhem. Vyměnila si místo na laně s Emelyn a ta sestoupila do místnosti sníh prozkoumat. V tu chvíli se na ní vyřítilo hejno obřích ledových krys. Rychle se chopila lana a zavolala na ostatní, aby ji vytáhli. Jen tak tak unikla krysím drápkům. Hluboký zpěv zároveň ustal.

Uprchlíci se rozhodli jít neznámému zpěvákovi naproti, a po chvíli opravdu narazili v širokém tunelu na oteklého a vředy pokrytého obra. Také si všimli, že ze zdí jeskyní jsou občas vidět podivné kameny, které jako by se uvnitř hýbaly, ale také byly pokryté vředy.

Obr pozval družinu dál, do svého příbytku, jen je varoval, aby se ničeho nedotýkali, že je nemocný. Když se začal vyptávat, co jsou zač, a kam mají namířeno, ozval se ze sousední jeskyně druhý vlas. Skřehotavý ženský hlas trollice, která mluvila lidskou řečí, ale občas proložila věty nesrozumitelným slovem. Obr vysvětlil, že je to trollice jménem Burble, kterou načapal jako objímá nakažené kameny. A protože nechce, aby nákazu šířila dál v krajině (on sám se zabydlil v jeskyni právě z tohoto důvodu), nemůže jí už nikdy pustit ven na svobodu. Burble hlasitě protestovala, tvrdila, že není nemocná, že ji obr vězní a že tu zůstat nechce.

Uprchlíci se rozhodli nevměšovat do sporu podivných bytostí a zeptali se na cestu na východ. Obr jim popsal kus cesty a také jim vysvětlitl, jak s pomocí puklin ve stropech některých jeskyní odhadovat světové strany. Nedokázal jim ale popsat celou cestu až na pobřeží. Burble tvrdila, že cestu zná a že je na pobřeží dovede, jen když jí pustí.

Naléhání Burble bylo tak nepříjemně dotěrné, že se dobrodruzi rozhodli zkusit štěstí a ponechali trollici s obrem v jeho doupěti. Ta jim ještě chvíli vyhrožovala kletbami, ale nakonec se kolem nich rozprostřelo ticho.

Jeskyním systémem putovali další tři dny, zprvu podle obrova popisu, později je vedla Emelyn. Když už se zdálo, že jsou ztraceni a ztratili i směr, zahlédli před sebou světlé místo. Vydali se k němu, v domění, že jde o jednu z puklin, které zmiňoval obr, a že jim pomůže se zorientovat. Ukázalo se, že je to východ z jeskyní na východním pobřeží.

Uprchlíci vylezli ven z jeskyně, Fritz se rozhlédl a začal poznávat některá místa. Byli jen kousek od Sekeromlatu, a tedy alespoň na nějaký čas v bezpečí.