Příběh o Mořské příšeře v Mořenské zátoce

13.3.2024 - Dungeon World

Augustinovi zápisky

dopoledne, úterý 2. čtvrtence 🌔, léto, roku TBD, 2. věku

Po krátké diskusi ve skladišti jsme přesvědčili Ochrapku Feltona aby nás pozval do hospody a u piva jsme ho přesvědčili že máme plán na likvidaci Tura Haudhiona. Po krátkém přesvědčování sebe sama jsme došli k závěru že nechceme Ochrapku Feltona vytáhnout z pašování, ale naopak ho do něj namočit tak, aby vznikla Tur Haudhionovi konkurence a nemohl šikanovat běžné občany města. Při prohlídce interiéru hospody jsme zahlédli nejen nemocného týpka trpícího nevyléčitelnou a smrtelnou bahenní horečkou, který před námi ve strachu utekl do sklepení, ale i zlého kněze hadího božstva, který nás začal přesvědčovat o nevyhnutelnosti jeho ďábelského plánu, nicméně nebyl to správný záporák a nevyzradil žádné podrobnosti toho plánu. Hospodský Hagguk Masák nás slušně požádal, abychom mu vyřešili problém ve sklepení. Přemnožili se mu tam epičtí a smrtelně nebezpeční šneci (a mimo jiné hrozilo že se mu tam přemnoží i týpek s bahenní horečkou). Této prosbě po předchozím rozhovoru opravdu nešlo nevyhovět a tak jsme se vydali do útrob sklepní Ve sklepení jsme opravdu nalezli skupinu obřích šneků, které jsme po dlouhém a náročném boji, plného krve, potu, slz a soli přemohli a do posledního vyhladili. Pravda s nepatrnou pomocí místních pašeráku pracujícím pro hospodského. Jejichž pomoc plynula převážně z hlášení cen toho co jsme vylili nebo rozbili při našem hrdinském boji. Z pokladů nalezencích ve sklepě stojí za zmínku vyděračský dopis od Tura Haudhiona, hlásající další slimáčí nehody, pokud se hostinský nepodvolí a truhla ingotů patřící kněžímu hadího boha. Další průzkum podzemí zahrnoval přeplutí řeky a vloupání se do skladiště koňského handlíře Mersina, kde jsme nalezli nakaženého, kterému jsme ochotně a zcela nezištně pomohli od jeho choroby a mimo jiné připoutaného hobitího a opičího gladiátora, které jsme osvobodili. Zatímco hobit Bidlo Květinka byl za své vysvobození vděčný a slíbil svůj neutuchají vděk, opičí princ naopak nabídl svůj páchnoucí dech a napadl nás, což se mu stalo osudným. Po krátkém pátrání jsme nalezli svatyni bohyně Keory, kterou jsme vylepšili o drobou prasklinu, která nám posléze otevřela široký průchod do další temné části jeskyně. Taktéž zbrojnici místní pořádkové služby - Harpunářů - kterou jsme se rozhodli zbavit přebytečného vybavení v podobě několika palcátů, kopí a podobného vybavení, u které ho je "zcela naprosto jisté", že nejen že nikdo nepozná že chybí, ale ani nebude nikdy nikomu chybět.