Kronika osvoboditelů z Ostrova Horkých zřídel: Porovnání verzí

Z Grand Campaign
Řádek 3: Řádek 3:
''19.11.2024 - 1400 Lo-Fi Hi-Fantasy Play-by-Post''
''19.11.2024 - 1400 Lo-Fi Hi-Fantasy Play-by-Post''


Hobití zloděj Stín, trpasličí válečnice Trixa a elfí kouzelník Fagalear se spolu ocitli na lodi vypravenou Martelovou obchodní společností na Ostrov Horkých zřídel. Zakázka, na kterou byli najati, byla prostá - zmapovat co nejvíce ostrova. Každý člen družiny však měl zprvu jiný důvod, proč se vlastně na ostrov vydal.
Zápis z kroniky družiny – Den před dobrodružstvím
* Stínova sestra se dostala do problémů a práce pro Martely představovala možnost si vydělat dost na to, aby ji z problémů vysekal.
Rudý západ a příchod noci
* Trixa slyšela, že z ostrova se zatím nikdy nevrátil žádný trpaslík - a vsadila se, že ona to dokáže.
Naše poslední noc na moři začala pohledem na nebe, které zůstalo nezvykle rudé i po západu slunce. Nejprve jsme tomu přikládali obvyklé červánky, ale brzy jsme pochopili, že za tím stojí něco mnohem mocnějšího – jedna z vulkanických sopek na Ostrově Horkých zřídel, cíli naší cesty, ohlašovala svou přítomnost. Námořníci zůstávali klidní, zjevně zvyklí na takové divadlo. My, neznalí, jsme zůstali okouzleni a v tichém úžasu jsme hleděli na severovýchod, kde nebeská rudá přetrvávala, zatímco zbytek oblohy pohltila temnota.
* Fagalear mířil na ostrov na základě zkazek, že živly jsou zde mimořádně silné. Nedařilo se mu totiž kouzelnou moc živlů ovládnout a doufal, že Ostrov Horkých zřídel mu v tomto směru pomůže.


=== Poslední den na moři ===
Fagalear byl přerušen ve svém rozjímání námořníky, kteří ho požádali o pomoc s rozděláním ohně. Elfa jejich špinavé posměšky dopálily, zejména když jeho magie na palubě – snad kvůli blízkosti sopek, snad z jiných důvodů – selhala. Se skřípěním zubů je odbyl a stáhl se zpět do podpalubí.
Rudé nebe se nám odhalilo jako znamení blížícího se cíle. Námořníci si rudou záři sotva všimli – prý je to obvyklý pohled při přiblížení k sopečnému ostrovu. O sopce, která soptí na severovýchodě, se mluvilo s respektem i apatií, ale v našich myslích převládal úžas.


Při večeři jsme zaslechli podivné řeči. O trpasličích otrocích v hlubinách sopky, o tom, jak elfové z ostrova mizí, nebo o tom, že bezvousí trpaslíci jako Stín jsou snad prokletím. Zůstali jsme v rozpacích, zda jsou to jen námořnické povídačky, nebo varování.
Mezitím Trixa, pobavená rudou oblohou, která jí ladila k ohnivým vlasům, zachytila několik řečí od námořníků. Ve svém typicky drzém stylu se vyptávala na místní pověry. Z jejich přehnaných historek, jak trpaslíci na ostrově končí v žalářích sopky, umírají žalem z elfských památek či jsou požíráni nestvůrami s obřími kusadly, si nic nedělala. A přestože se smála, jak to s ní „nemá nic společného“, rozhodla se jim jejich opilecké povídačky zpestřit a v nestřežený okamžik jim naplivala do rumu.


Těsně před spánkem jsme poprvé spatřili ostrov – rudý bod na temné obloze, jehož světlo vrhalo stíny přes palubu lodi. Byli jsme natěšeni i nervózní.
Stín, přestrojený za trpaslíka, držel po většinu večera odstup a pozoroval okolí v tichosti. Námořníci si ho mezi sebou dobírali a přezdívali mu "trpasličí nedochůdče". Možná proto ho ani nepozvali ke společnému popíjení rumu, což ho nevyvedlo z míry. Kdo ví, možná mu ticho a samota dávaly čas přemítat, zda jeho sestřina nehoda opravdu stála za to, aby se vydal do tohoto neznámého pekla.


=== První den na ostrově ===
Pozdní večer na palubě
Vylodění: Naše nohy se poprvé dotkly písčité pláže promísené vulkanickým popelem. Ranní slunce osvětlovalo džungli, která pokrývala většinu ostrova. Vysoké borovice, které jsme zahlédli už z lodi, se zdály jako ideální první cíl.
Jak noc pokročila, rudá záře na nebi ustoupila, rozptyl přehlušily těžké mraky, a loď opět pohltila temnota. Kapitán se rozhodl oslavit blížící se konec cesty a dovolil výjimečné příděly jídla a soudku rumu. Na palubě panovala uvolněná nálada, a i když některé z komentářů námořníků k našim osobám – obzvláště k Fagalearovi a Stínovi – zaváněly cynismem, žejdlík rumu a plné žaludky nám dovolily na chvíli zapomenout na nervozitu z následujících dní.


==== Borovicový háj: ====
Krátce před půlnocí nás náhlý křik "Země na obzoru!" vytrhl z našich úvah. Vyběhli jsme na palubu a v dáli spatřili jasný bod rudého žáru, nad kterým se obloha zdála černější než kdekoliv jinde. Bylo to ohromující a neklamné znamení, že náš cíl je na dosah. Trixa, nabuzená rumem, zvolala k nám ostatním: „Tož jdeme do toho, co, pánové!“ a kormidelník nám s úsměvem doporučil, ať se raději vyspíme – ráno nás čeká dlouhý den.


Dorazili jsme na zvláštní mýtinu. Vysoké borovice, každá obývaná obřími včelami, nabízely podivnou směs vůní – sladkého medu a vosku. Na zemi jsme našli čtyři zraněné ptáky ziptáky, kteří se dusili a měli jejich drápy a zobany obalené medem. Zprvu nás to zmátlo, ale Fagalear je pomocí magie uklidnil a zachránil.
Fagalear, snad stále zklamaný ze selhání magie, vztáhl k žhnoucí sopce ruce, jako by v ní hledal svou sílu, ale i tentokrát ucítil jen prázdnotu. S povzdechem a skleslý se připojil k ostatním, kteří se již odebrali do hamak.
Na mýtině se nacházela bílá mramorová podesta, která připomínala starobylý elfí taneční parket. Když Trixa zkusila na podestě tančit, včely znepokojeně bzučely a vytvářely podivné obrazce ve vzduchu – připomínalo to elfí tanec. Po chvíli Trixa objevila elfí prsten, na němž byla vyryta slova:
''"Budu tvým zrakem, sluchem, čichem, hmatem i chutí. Neštiť se mě použít. Zasloužíš si zažít to, co ti, se kterými si rukou potřeseš."
Výstup na borovice:''
Stín se odvážil vylézt na jednu z borovic, a ačkoliv se musel vyhýbat včelím úlům, dokázal z vrcholu zahlédnout ruiny elfího města na severozápadě, majestátní vodopád na severu a černé kameny na jihovýchodě. Navrhl, že bychom nejdříve zamířili k černým kamenům.


==== Průzkum černých kamenů ====
Ráno na břehu
'''Elfí závodiště''': Dorazili jsme k ruině elfího chrámu. Obsidiánové sloupy obklopovaly klenuté návrší, v jehož střední části se nacházela podzemní chodba. V otevřené části jsme však našli podivnou závodní dráhu s překážkami a zraněná stvoření zvaná tabibary – čtyřnohá zvířata s placatými hlavami a růžky.
Svítání nás zastihlo u pevniny. Přistávací člun nás bezpečně dopravil na pobřeží Ostrova Horkých zřídel, kde nás uvítal horký vítr a všudypřítomné aroma síry. Stín okamžitě zpozorněl, podezíravě si prohlížel džungli, jejíž neproniknutelná zeleň lemovala pláž. „Nelíbí se mi to,“ pronesl tiše, ale dostatečně zřetelně, aby ho slyšeli ostatní. Snad posté si v duchu kladl otázku, co jeho sestra provedla, že ho to dostalo až sem.


'''Sázka s parními impy''': Dva parní impové jménem Spálík a Valič nás vyzvali, abychom odhalili, co se zde stalo. Fagalear použil magii, aby promluvil s tabibarami, a Trixa použila elfí prsten k odposlechu impů. Odhalili jsme, že impové zmanipulovali závod mezi tabibarami a zipptáky, což vedlo ke zraněním a neštěstí. Vyhráli jsme sázku a získali pozvánku do "Chrámu věčného klidu."
Trixa naopak vypadala nabitá energií a hrdě si prohlížela ostrov. „Za týden na tomhle místě!“ prohodila s úšklebkem ke kapitánovi, než se chopila vesla. Fagalear mlčel, zřejmě stále ponořený do vlastních pochybností.


'''Setkání s Tvrdošem''': Na cestě zpět jsme zaslechli křik a objevili podivného kamenného impa jménem Tvrdoš, kterého pronásledovaly obří stonožky. Fagalear je zahnal jediným kouzlem a zachránil tak Tvrdoše, který nám vděčně ukázal svou elfí zvonkohru – klíč k portálům. Tvrdoš nás požádal, zda může cestovat s námi, a nabídl svou pomoc při hledání portálu.
A tak začalo naše dobrodružství. Před námi ležela džungle, za námi širé moře. Co nás čeká dál, jsme netušili – snad jen to, že návrat rozhodně nebude jednoduchý.
 
''Zapsala Trixa, večer prvního dne, v bezpečí džungle.''

Verze z 2. 12. 2024, 09:37

Příjezd na Ostrov Horkých zřídel

19.11.2024 - 1400 Lo-Fi Hi-Fantasy Play-by-Post

Zápis z kroniky družiny – Den před dobrodružstvím Rudý západ a příchod noci Naše poslední noc na moři začala pohledem na nebe, které zůstalo nezvykle rudé i po západu slunce. Nejprve jsme tomu přikládali obvyklé červánky, ale brzy jsme pochopili, že za tím stojí něco mnohem mocnějšího – jedna z vulkanických sopek na Ostrově Horkých zřídel, cíli naší cesty, ohlašovala svou přítomnost. Námořníci zůstávali klidní, zjevně zvyklí na takové divadlo. My, neznalí, jsme zůstali okouzleni a v tichém úžasu jsme hleděli na severovýchod, kde nebeská rudá přetrvávala, zatímco zbytek oblohy pohltila temnota.

Fagalear byl přerušen ve svém rozjímání námořníky, kteří ho požádali o pomoc s rozděláním ohně. Elfa jejich špinavé posměšky dopálily, zejména když jeho magie na palubě – snad kvůli blízkosti sopek, snad z jiných důvodů – selhala. Se skřípěním zubů je odbyl a stáhl se zpět do podpalubí.

Mezitím Trixa, pobavená rudou oblohou, která jí ladila k ohnivým vlasům, zachytila několik řečí od námořníků. Ve svém typicky drzém stylu se vyptávala na místní pověry. Z jejich přehnaných historek, jak trpaslíci na ostrově končí v žalářích sopky, umírají žalem z elfských památek či jsou požíráni nestvůrami s obřími kusadly, si nic nedělala. A přestože se smála, jak to s ní „nemá nic společného“, rozhodla se jim jejich opilecké povídačky zpestřit a v nestřežený okamžik jim naplivala do rumu.

Stín, přestrojený za trpaslíka, držel po většinu večera odstup a pozoroval okolí v tichosti. Námořníci si ho mezi sebou dobírali a přezdívali mu "trpasličí nedochůdče". Možná proto ho ani nepozvali ke společnému popíjení rumu, což ho nevyvedlo z míry. Kdo ví, možná mu ticho a samota dávaly čas přemítat, zda jeho sestřina nehoda opravdu stála za to, aby se vydal do tohoto neznámého pekla.

Pozdní večer na palubě Jak noc pokročila, rudá záře na nebi ustoupila, rozptyl přehlušily těžké mraky, a loď opět pohltila temnota. Kapitán se rozhodl oslavit blížící se konec cesty a dovolil výjimečné příděly jídla a soudku rumu. Na palubě panovala uvolněná nálada, a i když některé z komentářů námořníků k našim osobám – obzvláště k Fagalearovi a Stínovi – zaváněly cynismem, žejdlík rumu a plné žaludky nám dovolily na chvíli zapomenout na nervozitu z následujících dní.

Krátce před půlnocí nás náhlý křik "Země na obzoru!" vytrhl z našich úvah. Vyběhli jsme na palubu a v dáli spatřili jasný bod rudého žáru, nad kterým se obloha zdála černější než kdekoliv jinde. Bylo to ohromující a neklamné znamení, že náš cíl je na dosah. Trixa, nabuzená rumem, zvolala k nám ostatním: „Tož jdeme do toho, co, pánové!“ a kormidelník nám s úsměvem doporučil, ať se raději vyspíme – ráno nás čeká dlouhý den.

Fagalear, snad stále zklamaný ze selhání magie, vztáhl k žhnoucí sopce ruce, jako by v ní hledal svou sílu, ale i tentokrát ucítil jen prázdnotu. S povzdechem a skleslý se připojil k ostatním, kteří se již odebrali do hamak.

Ráno na břehu Svítání nás zastihlo u pevniny. Přistávací člun nás bezpečně dopravil na pobřeží Ostrova Horkých zřídel, kde nás uvítal horký vítr a všudypřítomné aroma síry. Stín okamžitě zpozorněl, podezíravě si prohlížel džungli, jejíž neproniknutelná zeleň lemovala pláž. „Nelíbí se mi to,“ pronesl tiše, ale dostatečně zřetelně, aby ho slyšeli ostatní. Snad posté si v duchu kladl otázku, co jeho sestra provedla, že ho to dostalo až sem.

Trixa naopak vypadala nabitá energií a hrdě si prohlížela ostrov. „Za týden na tomhle místě!“ prohodila s úšklebkem ke kapitánovi, než se chopila vesla. Fagalear mlčel, zřejmě stále ponořený do vlastních pochybností.

A tak začalo naše dobrodružství. Před námi ležela džungle, za námi širé moře. Co nás čeká dál, jsme netušili – snad jen to, že návrat rozhodně nebude jednoduchý.

Citováno z „http://grandcampaign.markyparky.cz/index.php?title=Kronika_osvoboditelů_z_Ostrova_Horkých_zřídel&oldid=635“