Příběh o Mořské příšeře v Mořenské zátoce: Porovnání verzí
| Řádek 271: | Řádek 271: | ||
== Akce NPC: == | == Akce NPC: == | ||
{{#spoiler: | {{#spoiler: | ||
'' | ''synchronizační čas fóra: středa 17. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku'' - družina se setkává se Zanarookem. | ||
* '''Opičí král Zanarook:''' (⌛ | * '''Opičí král Zanarook:''' (⌛ 17.4.) setkání s družinou. | ||
* '''Iluzionista Sanbalet:''' | * '''Iluzionista Sanbalet:''' | ||
* '''Strážce Smrti Vívear Tirion:''' (⌛ 15.4.) poslal haiku Boskelovi, (⌛ 20.4.) vydal rozkaz Hrobařům mluvit pravdu, pozorně poslouchat. Nechal si poslat hrdiny, až se ukáží. | * '''Strážce Smrti Vívear Tirion:''' (⌛ 15.4.) poslal haiku Boskelovi, (⌛ 20.4.) vydal rozkaz Hrobařům mluvit pravdu, pozorně poslouchat. Nechal si poslat hrdiny, až se ukáží. | ||
Verze z 27. 10. 2024, 07:47
S1: Šneci a opice
13.3.2024 - Dungeon World
Augustinovi zápisky večer, pondělí 1. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Po krátké diskusi, když nás Ochrapka Felton načapal ve svém skladišti, jsme ho přesvědčili, aby nás pozval do hospody. U piva jsme mu nakecali, že máme plán na likvidaci Tura Haudhiona. Po krátkém přesvědčování sebe sama jsme došli k závěru, že nechceme Ochrapku Feltona odradit od pašování, ale naopak ho do něj namočit tak, aby vznikla Tur Haudhionovi konkurence a nemohl šikanovat běžné občany města.
Při prohlídce interiéru hospody jsme zahlédli nejen nemocného týpka trpícího nevyléčitelnou a smrtelnou bahenní horečkou, který před námi ve strachu utekl do sklepení, ale i zlého kněze hadího božstva, který nás začal přesvědčovat o nevyhnutelnosti jeho ďábelského plánu. Nicméně nebyl to správný záporák a nevyzradil žádné podrobnosti toho plánu.
Hospodský Hagguk Masák nás slušně požádal, abychom mu vyřešili problém ve sklepení. Přemnožili se mu tam epičtí a smrtelně nebezpeční šneci (a mimo jiné hrozilo že se mu tam přemnoží i týpek s bahenní horečkou). Této prosbě po předchozím rozhovoru opravdu nešlo nevyhovět, a tak jsme se vydali do útrob sklepení.
Ve sklepení jsme opravdu nalezli skupinu obřích šneků, které jsme po dlouhém a náročném boji, plném krve, potu, slz a soli přemohli a do posledního vyhladili. Pravda s nepatrnou pomocí místních pašeráku pracujících pro hospodského. Jejichž pomoc spočívala převážně v hlášení cen toho, co jsme vylili nebo rozbili při našem hrdinském boji.
Z pokladů nalezených ve sklepě stojí za zmínku vyděračský dopis od Tura Haudhiona, hrozácí dalšími slimáčími nehodami, pokud se hostinský nepodvolí a truhla ingotů patřící kněžímu hadího boha.
Další průzkum podzemí zahrnoval přeplutí stoky a vloupání se do skladiště koňského handlíře Mersina, kam utekl nakažený. Tomu jsme ochotně a zcela nezištně pomohli od jeho choroby. Také tam byl v tajné aréně připoutaný hobití a opičího gladiátor, které jsme osvobodili. Zatímco hobit Bidlo Květinka byl za své vysvobození vděčný a slíbil svůj neutuchají vděk, opičí princ naopak nabídl svůj páchnoucí dech a napadl nás, což se mu stalo osudným.
Po krátkém pátrání jsme nalezli svatyni bohyně Keory, kterou jsme vylepšili o drobou prasklinu, která nám posléze otevřela široký průchod do další temné části jeskyně. Taktéž zbrojnici místní pořádkové služby - Harpunářů - kterou jsme se rozhodli zbavit přebytečného vybavení v podobě několika palcátů, kopí a podobného vybavení, u které ho je "zcela naprosto jisté", že nejen že nikdo nepozná že chybí, ale ani nebude nikdy nikomu chybět.
Mezidobí
Play-by-post - Dungeon World
dopoledne, úterý 2. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Xaramax si vypůjčil ingot s hadím symbolem, vyrazilo do něj sledovací čarovnou značku a opět ho vrátil majiteli do bedny.
Augustin, který přísahal, že vyléčí všechny nemocné ve městě, našeptával jeho bůh, že úkol stále není splněn. Potuloval se tedy s Ilwahirem po městě a snažil se nějak zjistit, kam ho to táhne, kde se nemocný nachází. Ukázalo se, že je někde vysoko v koruně Královského stromu, do kterého veřejnost nemá přístup. Augustin ale vyshlechl stráže. Chvíli se baví o žoldu - že rozkazy sice dává kapitán Arnberg, šekely mají na sobě ražbu krále Naburiana, ale reálně o tom, že hlídají "prázdný královský strom" rozhoduje Hadik Hurzol. Poté stočili Harpunáři řeč na jakéhosi Jobrika. Podle všeho je to bývalý Harpunář, který se (spolu s pár cennostmi z královského stromu) ztratil během své hlídky. Je jisté, že neopustil královský strom hlavní branou, ale později ho viděli, jak si od handlíře Mersina kupuje poníka, nakládá ho velkými pytli a mizí západní branou kamsi na blata. Není tedy pochyb, že existuje nějaká tajná chodba ven z Královského stromu.
Družina se rozhodla ještě téhož dne znovu vyrazit ke Kořenům mořenu a najít některý z tajných vstupů.
Akce NPC:
S2: Spící elfka
9.4.2024 - Dungeon World
noc, úterý 2. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věk
Hrdinové po krátkém odpočinku a ve větším počtu s obří posilou malého hobita vyrazili na svou druhou výpravu do tunelů pod městem. Nasedli na loďku a vydali se po podzemní řece na delší průzkum podzemí se záměrem nalézt druhého nemocného.
Jejich první zastávka byla u pozorného, ale starého a nutno podotknout i slepého strážce u dveří. Felix se ho nejprve snažil obalamutit že je jeho kamarád, který má pouze "rýbu", a proto zní jinak. Ale starci mozek ještě sloužil a tak nebylo jiné cesty než stráž odstranit po hrdinsku. Mrtvola se nechala na místě a šli jsme prohledat přilehlé místnosti, které ovšem zely prázdnoutou jak po lidech, tak po mnohem zajímavějších pokladech. Naštěstí se na nás usmálo štěstí a v tajném průchodu pod bednou s harampádím jsme nalezli dávno mrtvého, ale stále docela čiperného krále Gremeka Hojného. Po krátkém boji jsme se rozhodli uzavřít příměří a nechat se jím odvést do královského paláce.
Příměří ale muselo být zrušeno, protože dáno mrtvý král měl nezdravou fixaci na truhlu, kterou hrdinové po právu považovali za svou. Ve správný okamžik bylo tedy příměří přerušeno dobře mířenou hrdinskou ranou do zad. Truhla bohužel obsahovala staré mince které bez znalosti nějakého historika nemají mnoho využití.
Naše další cesta už vedla mnohem lepším směrem ke Královskému stromu, pod kterým na nás čekalo překvapení v podobě uvítacího výboru. Ten nám místo okvětních lístků házel pod nohy nože a plynné výbušniny. Nicméně i tato překážka byla překonána dobře mířenou střelou do jejich uspávacího pytlíku. Uvítací výbor byl svázan a uložen na lepší čas.
Vstup ke kořenům Královského stromu, kde se podle Augistina nemocný nacházel, chránil iluzorní oheň, který po správné identifikaci nepálil, zato otvíral dveře do elfího pohřebiště v kořenech stromu. Elfí pohřebiště, jak už to taku elfů je zvykem, obsahovalo hned v prvním sarkofágu uspanou elfí princeznu Florimindiel, která byla před nenechavými vykradači hrobu chráněna dobře umístěnou pastí, která by ji v případě spuštění bezpečně ochránila před znásilněním tím, že by ji rozmačkala. Nicméně Felix hrdinně tuto šikovnou past zneškodnil a po pohádkovém probuzení princezny Augistinovo přiložením rukou jsme se s princeznou seznámili a stali se z nás nejky!
Další průzkum elfího pohřebiště odhalil doupě ještěrky, kterou jsme zahnali na úprk a poté pro jistotu zabarikádovali její doupě víkem z rakve. Postup výše nám ovšem zhatila partička strážných která se šla podívat co tam je za randál. Tuto jsme taktéž po hrdinsku omráčili zatímco studovali zajimavé víko rakve.
Augustin se poté vyzbrojen neviditelností vydal na další průzkum věže aby odhalil dalších několik desítek strážných a několikero schodů do vyšších a vyšších pater. Několik z těchto strážných poté i vystrašil dobrou imitací ducha a ti se pak dali na úprk.
Zbytek družinky zatím prozkoumal elfí oltář padlé bohyně Keory a moudře usoudil že k němu Augustina nepustí, protože hrozilo že by oltář jím mohl být opraven a tím by se uvolnila mocná a starodávná magie, která drží strom pohromadě a po této nezvratné opravě by mohlo dojít ke katastrofě.
Hrdinové ještě obhlédli vyprázdněnou strážnici, skladiště i zapastěný oficiální vchod ke kořenům, a pak se vrátili podzemím zpět domů.
Mezidobí
Play-by-post - Dungeon World
ráno, středa 3. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Družina odvedla princeznu do malého obydlí, pronajatého ve středu města, společně pojedli a krátce posvačili. Se svítáním pak vyrazili do sídla Harpunářů promluvit si s kapitánem Arnbergem o nelegálních zápasech i duchách, kteří straší v kořenech Královského stromu.
Kapitán jim neskočil na báchorku s duchy a hned na ně udeřil, ale když po krátkém naznačování vyložili karty a vysvětlili, jak se situace má s Bahenní horečkou, souhlasil dát jim pověření k návštěvě kořenů a kmene Královského stromu. Co se koruny týká, ta je mimo jeho pravomoc, o tom by musel rozhodnout král a ten je ve ville jeden den cesty odsud.
Družina také podala vysvětlení ohledně arény a boje s opičákem - vynechala u toho ale informaci, že šlo o významného příslušníka nějakého inteligentního opičího klanu z džungle. Naopak ochotně nahlásili, že arénu provozuje koňský handlíř Mersin.
poledne, středa 3. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Augustin obhlédl Královský strom a lokalizoval přibližné místo, kde se nachází nakažený.
Akce NPC:
S3: Královská zdravotní prohlídka
28.8.2024 - Dungeon World
večer, středa 3. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Vybaveni pověřením kap. Arnberga jsme se prozkoumat Kárlovský strom, který má údajně být prázdný, avšak Augustin v něm cítí někoho nakaženého bahení horečkou. Pověření nám otevřelo pouze první tři patra, které jsou pod správou Harpunářů – vyšší patra stráží Stromová garda, která se nezodpovídá Arnbergovi, ale místodržiteli Hurzolovi.
První tři patra jsme zběžně prohlédli a zjistili, že na to, že má být strom prázdný, je zde překvapivě hodně strážných – cca 40. Ve čtvrtém patře nás Stromová garda – nepřekvapivě – nechtěla nikam pustit, ale Xaramax seslal na Felixe neviditelnost a pak strážné s Augustinem vylákali k rozhovoru tak, aby se hobit mohl prosmýknout na střežené 4. patro a prozkoumat jej. Vyjednáváním se seržantem stromové stráže jsme dostali svolení prozkoumat vyšší patra stromu krom čtvrtého.
V pátém patře jsme našli stopy, které Ilwahir identifikoval jako kočičí – op ár místností dál na nás z hnízda vyskočil opelichaný gryf, kterého jsme bez větších potíží porazili.
V mezičase ve čtvrtém patře Felix našel nakaženého v královské ložnici – byl to Král Naburian. S tímto překvapivým zjištěním se vyplížil ven oknem a dohonil zbytek skupiny v šestém patře.
V šestém paře jsme objevili pracovnu královského mága, který však momentálně ležel indisponován již tři dny trvajícím záchvatem rozražené lebky na podlaze. Těsně před smrtí stihnul aktivovat malého měděného golema s příkazem, aby zlikvidoval nezvané hosty. Xaramaxovi družiníci dokázali golema zaměstnat dostatečně dlouho na to, aby Xaramax seslal na nebožtíka kouzlo Mluv s mrtvými, a ten tedy golema opět deaktivoval. Pak nám ještě prozradil, že jeho vrahem byl seržant Jovrik, protože mu chtěl ukrást šperky.
Protože jsme viděli, že strom má ještě vyšší patra, ale žádné další schody, vrátili jsme se do třetího patra, kde jsme usoudili, že musí být nějaká odbočka. Stromová garda nás sice opět nechtěla pustit, ale Xaramax s Augustinem strážného hbitě obkecali, a našli proto místnost se starým elfím léčitelem. Xaramax jej zcela vyvedl z míry tím, že už všechny tajnosti Královského stromu znají, a elf mu tak už jen vše potvrdil. Ukázalo se, že je věrný králi, a pomohl nám proto dostat se tajnou chodbou opět do královské ložnice, kde Augustin mohl splnit svou svatou misi a vyléčit poslední oběť bahenní horečky ve městě.
Král nám poděkoval, ale když jsme mu vysvětlili, jaká je situace ve městě, rozhodl se, že ještě chvíli zůstane ve skrytu a nebude hned odhalovat, že je vyléčen. Promluvili jsme si s ním o tom, kteří lidé v Mořenu by mu pořád mohli být věrní a stálo by za to je kontaktovat (někdo z Koncilu kapitánů, pak možná ten, kdo skutečně ovládá kapitána Arnberga, a Vívear Tirion).
Po té jsme ještě šli prozkoumat nejvyšší patra stromu. V druhé větvi pátého patra jsme zjistili, že strom nakazili nějací parazitičtí červi, a pár jich zabili. V šestém patře jsme našli strážce majáku – starého hobita, který je evidentně na autistickém spektru a je velmi rozhozený z toho, že maják je momentálně k ničemu. Xaramax mu dal nový smysl života, když jej poprosil, aby si pro nás vedl přesné záznamy pohybu lodí. Ještě o aptro výš jsme zjistili, že je v koruně stromu zamotaná amfora západního zdobení, ze které roste spousta magických rostlin (některé z nich nebezpečné, některé jedlé). Amfora se určitě dá ovládat zaklínadlem, to ale neznáme.
Po té jsme ještě pro jistotu prohledali sklepní patra, kde jsme nalezli skrývajícího se královského šaška. Od něj jsme získali truhlici s magickou lebkou, která dokáže popravdě odpovědět na otázku "Sete, kdo mi jde po krku?". Zjistili jsme, kdo nám jde po krku, a pak ji ještě zanesli králi – tomu jde po krku jakási Exfiltika Daefilo, což zní jako hadí jazyk.
Mezidobí
čtvrtek 4. čtvrtence 🌔, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Ilwahir: Po poslední společné výpravě to Ilwahir už nevydržel a vyrazil toulat se do lesů kolem Mořenu. V jedné zapadlé rokli narazil na starce, ležícího na zemi, chyceného do staré lovecké pasti na vlky, ze které se sám nedokázal osvobodit. Ilwahir mu pomohl, nohu obvázal a z následného hovoru vyplunulo, že stařec je poustevník žijící nedaleko a jeden z posledních uctívačů lesního boha Temunera. Ilwahira to velmi zaujalo a strávil se starcem pár dnů, během kterých se od něj učil o svém novém bohu...
Xaramax: jde za kapitánem spravit jej o tom, co jsme zjistili: "Nebezpečí epidemie je bezpečně zažehnáno, kapitáne. Stromová garda sice nebyla ani zdaleka tak nápomocná jako vy, ale zvládli jsme to i bez jejich... zapojení. Mám ale i špatné zprávy. Měl byste si lépe vybírat seržanty – nebude pro město asi dobré, když ti, kteří mají hlídat zákon, budou pokračovat v loupeživých vraždách jako Jovrik. Zavraždil královského mága v jeho pracovně a utekl se šperky, která tam můj kolega používal k magickým rituálům.
Je potřeba něco udělat s tělem, už tam leží tři dny a začíná zapáchat. Nemusíte se bát gryfa, toho jsme vyřešili, ale v samotné pracovně je samozřejmě spousta věcí, se kterými by si mohli neznalí hl... ídkaři způsobit nemilé potíže žabího rázu. Proto bych rád pracovnu osobně zajistil, pomohl s vypravením exkolegy na jeho poslední cestu a pak tam prozkoumal a zabezpečil výzkum.
A mimochodem, v levé větvi v pátém patře strom napadli paraziti – možná by bylo dobré na to někoho najmout, přeci jen, bylo by trapné, kdyby Mořenu spadl Královský strom."
S tímto bych chtěl dalších osm dní strávit zavřený v pracovně mrtvého mága, kterou si takto zaberu pro sebe, a zjistit, co všechno bych tam mohl zjistit.
"Co se Harpunářů týká, nemám proti tomu námitek. Jen připomínám, že laboratoř je v patrech, která spadají pod odpovědnost Stromové gardy a Hadika Hurzola." odpověděl kapitán.
Augustin: Augustin bude trávit čas v chrámu bohyně Iocaty, je to bohyně moudrosti, pravdy, umění, hudby a tance. Nicméně ja se zaměruju na tu moudrost, vedomosti a odhalování lží. Sice v chrámu působím jako pěst na oko, ale protože mě čeká odhalení velkého královského spiknutí považuuji tuto volbu za doslova božské znamení
Felix: Felixe by zajimalo jak moc v tom spiknuti proti krali jsou namoceny straze a nejakej ten radni, takze bych se pokousel odposlechnout nejaky veci pri stridani strazi ruzne po meste, nebo kolem paláce městské rady.
čtvrtek 11. čtvrtence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Královský kouzleník Thyriel Měděný dostal pozvánku na slavnost, pořádanou Statečným Boskelem. No a protože je mrtvý, tak se místo něj na slavnost vydal Xaramax v doprovodu Florimindiel. Kouzlem si spřátelil Statečného Boskela osobně, ten zároveň pozval Florimindiel na oběd. Během slavnosti si Florimindiel všímali i pán a paní Kortnarielovi, nebylo jasné zda ji poznali nebo ne, ale určitě jim byla povědomá. Nakonec byl Xaramax svědkem rozruchu, který napáchal Vívear Tririon svým nepatřičným chováním na slavnosti.
Augustin mezitím hlídkoval venku a všímal si podezřelých okolností a zjistil, že: - během oslavy se spousta Harpunářů vytratila ze svých míst na terasách a ulicích a šli se bavit - uprostřed večera měl Boskel tajnou schůzku s obchodníkem Iggy Oliverem z Orlenu - a Vívear Tririon přitáhl na slavnost spoustu nemrtvých, byli však spoutání nějakým kouzlem, takže nenapáchali žádné škody (krom drbů) a po slavnosti si je zase odvedl na strom smrti.
pátek 12. čtvrtence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Celá družina navštívila Hadika Hurzola, který je pozval na oběd.
Ten jim nejprve nabídl spolupráci a dvojnásobek toho, co jim platí Arnberg, když mu řeknou, co po nich Arnberg chce a proč čmuchali v Královském stromě.
Xaramax se ujal slova (zatímco se ostatní cpali dobrotami) a vysvětlil, že: - družina řeší mořskou příšeru na starý králův rozkaz - Arnberg jim nic neplatí, naopak oni využívali jeho - ve stromě byli kvůli smrti Thyriela Měděného, Xaramax si defakto nárokuje být jeho nástupcem - a Thyriela Měděného zabil Harpunář Joskel.
Poté Xaramax vyjádřil přání být si vzájemně prospěšní a spolupracovat. Také se zeptal na Tura Haudhiona.
Hadik nabídl družině celkem tři úkoly, všechny vedoucí mimo město: - výzvědy u barbarů na severu - hledaní ztraceného čarovného meče jeho osobního strážce Grawolda a - a hon na uprchlého vraha Joskela za každý dá každému 100 šekelů na ruku.
K tomu nabídl i legalizaci Xaramaxova postavení jako královského čaroděje.
Podmínkou ovšem je, že se hrdinové budou věnovat aktivitám mimo město, zatímco vnitřní nepřátele, jako je Tur Haudhion, ty si Hadik nechá na řešení pro sebe.
S4: První výprava do divočiny
sobota 13. čtvrtence 🌘, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Vyrazili jsme časného rána z Mořenu směrem na východ, který nás měl zavést do míst zmizení pohřešovaných kupců. Xaramax si od samého začátku stěžoval na cestu, nelíbily se mu stromy, okolní les, zvuky zvířat, prostě nic. Stýskalo se mu po zatuchlé knihovně a prachu stoupajícímu z obracených stránek starobylých knih. Hlavní pozornost k naší výpravě při odchodu upoutalo jeho zavazadlo – stará oprýskaná truhla vznášející se několik kroků za ním ve vzduchu. Prý se od některých svých knih nemůže odloučit ani na krátkou dobu…
Jinak cesta probíhala vcelku bez potíží až do večera. Našli jsme celkem dobré místo k přenocování, přespali (s mnoha stížnostmi od Xaramaxe na nepohodlí).
neděle 14. čtvrtence 🌑, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Ráno jsme vyrazili na další cestu. Kolem poledního nás však štěstí upustilo – zaslechni jsme charakteristické zavřeštění opic. Za chvíli jsme je i spatřili – poměrně velká skupina, nesoucí mnoho různého vybavení (lana, žebříky a různé nářadí – kde jen opice přišly k takovým věcem a jak se je naučily používat???). Opice nás také zahlédly a zůstaly na dohled schované ve stromech.
Zkusil jsem na ně zamávat, což způsobilo, že se obrátily a utekly mimo náš dohled. Chvíli jsme se radili, co dál, a pak jsme vyrazili na další cestu, co nejrychleji a co nejdále od opic. Poslal jsem na průzkum svého věrného výra Drápa, který mi po nějaké době naznačil, že nás opice, byť v menším počtu, sledují mimo náš dohled. Jejich skupina se patrně rozdělila, původně mířila nejspíš k Mořenu (pevně doufám, že po návratu nalezneme město v pořádku).
Rozhodli jsme se na opice uspořádat lest, abychom zjistili, o co jim jde. Na vhodném místě dále od stromů jsme začali fingovat přípravu provizorního tábora a narychlo se zabalili do dek a ulehli vedle padlého kmene, bedlivě po očku sledujíce okolí, co se bude dít dál. Xaramax nic nepředstíral a únavou tvrdě usnul hned, jak se opřel o sluncem zahřátou kládu.
Za krátkou chvíli se opice objevily, chvíli se svým vřeštivým způsobem radily, co dál, a pak se nás pokusily obklíčit a pochytat do sítí. Ze všech směrů se na nás vrhlo asi šest opic, patrně s úmyslem nás znehybnit a kamsi odvléci. Nejbližší opici držící velkou síť jsem přesně mířeným uvítal šípem do ramene, překvapením jí vypadla síť z pařátů a s bolestivými skřeky utekla do lesa. Augustin vyrazil zpod deky jako vtělení zkázy a s napřaženým trojzubcem se vrhl na nejbližší dvě opice. Xaramax mezitím dál klidně pochrupoval a začal se probírat až ve chvíli, kdy ho začala jedna z opic za nohu vléct pryč. Naštěstí se mi podařilo dalším šípem tohoto únosce vážně zranit a zahnat na útěk. Augustin se mezitím také oháněl, co mohl, a i když ho jedna z opic přiškrtila, vážně ji zranil a druhou zabil. Přeživší, většinou těžce zraněné opice, se vzápětí daly na útěk. Rozhodli jsme se je nepronásledovat…
Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na další cestu. Chtěli jsme ještě alespoň dvě hodiny jít, než se skutečně utáboříme na noc. Začalo se pomalu šeřit a Xaramax najednou ožil – ucítil blízkou přítomnost magického zřídla. To byl další důvod, proč jsme se pustili tímto směrem – Xaramax chtěl prozkoumat magická zřídla nacházející se směrem ke zmizelým kupcům. Dle původních odhadů jsme ale byli ještě celkem daleko od místa, kde by se zřídlo mělo nacházet. Patrně to bude nějaký boční výron, prohlásil náš mág tajemně a vyrazil do šera. Šli jsme za ním, hledání tábora bylo na chvíli odloženo.
Po nějaké chvíli jsme dorazili na zvláštní místo – malé údolíčko obklopené skalami, s klidným jezírkem uprostřed a vodopádem na jedné straně. Na hladině se odrážel měsíc v úplňku, který vysílal odlesky do celého okolí jezírka. Když jsem to spatřil, tak mě zamrazilo po celém těle, neboť právě včerejší noci bylo novoluní.
Xaramax sestoupil k jezeru, chvíli na něj hleděl, pak do něj ponořil ruku. Nakonec se ve vodě vykoupal celý a volal na nás, ať se k němu přidáme, že se nám to určitě bude líbit. Ponořil jsem se také do chladivých vod a cítil, jak voda až nadpřirozeně odplavuje mou únavu a vyčerpání z dlouhého dne. Augustina zase přestal bolet krk, pohmožděný od jedné opice. Pečlivě jsme si tohle místo zanesli do mapy – jezírko s léčivými účinky je velmi cenný nález.
Koupel nás osvěžila natolik, že jsme se rozhodli rovnou pokračovat dále. Xaramax byl celý nedočkavý, aby se co nejdříve dostal do blízkosti magického výronu. Bohužel nás to hnalo víc a víc na západ, kde řídnoucí les pomalu začínal měnit v bažinu. Rozsvítili jsme si, abychom v houstnoucím šeru vůbec viděli na cestu, a vyrazili jsme dál.
Půda se bořila čím dál víc, každá naše stopa se hned zalila vodou. Za chvíli už jsme se brodili v kalné blátivé vodě po kotníky, ještě o chvíli později po kolena. Ostrůvků trávy a mrtvých, zkroucených stromů ubývalo a před námi to začínalo vypadat na již opravdu hluboké bažinaté jezero. Zastavili jsme se a zvažovali, co dál. Kousek od nás jsme si všimli jakési hole trčící z bláta. Po bližším průzkumu se ukázalo, že to je ruka s prsteny držící kopí. Když jsem začal trošku prudit šípy, okamžitě se z bahna vyloupl nemrtvý strážce. Kupodivu na nás nezaútočil a z jeho posunků se dalo usuzovat, že nás naopak nabádá k další cestě do hloubi bažin.
Plavat v hnusné smrduté vodě se nám ale opravdu nechtělo a strážce začal vypadat netrpělivě. Xaramaxe napadlo, že by mohl shromáždit kusy dřeva, které plavaly všude okolo, a zformovat z nich svou magií provizorní vor. Magie prostupovala močál všude okolo nás, ale Xaramax potřeboval nějaký silný výron, ze které by mohl načerpat sílu. Obrátil se tedy na mě, abych trefil strážce šípem, že to prý způsobí výtrysk magie, kterou bude moci načerpat a využít pro tvorbu voru. Nezaváhal jsem a naštěstí se ukázalo, že je nemrtvý strážce alespoň částečně hmotný, můj šíp ho trošku potrhal a jeho obrysy začaly vypadat mírně roztřepeně.
Mezitím Augustin vytáhl svůj oblíbený trojzubec a začal na něj pokřikovat, ať se nebojí a jde si to s ním rozdat tváří v tvář. Strážce jen proti němu obrátil své kopí, ze kterého vyšlehl zářící paprsek energie a Augustina lehce popálil na hrudi.
Xaramax se soustředil a tu se z blízkého i vzdáleného okolí veškeré plovoucí dřevo dalo do pohybu a začalo se shromažďovat na jednom místě, kde se pomalu formoval vznikající vor. Xaramaxovo čelo se zbrodilo potem a pobízel nás, ať ještě více pochroumáme strážce, aby mohl Xaramax shromáždit více magie. Kolem nás šlehaly energetické paprsky, ale naštěstí můj další šíp způsobil, že se strážce se zaječením rozplynul ve vzduchu. Xaramax se po nás s úšklebkem podíval: „Račte na palubu pánové.“
Vor se ukázal až překvapivě pevný a stabilní, tak jsme se nalodili a vyrazili dále do hloubi močálu. Augustin se chopil bidla a odstrkoval nás pravidelnými ráznými tempy, zatímco Drápa jsem poslal dopředu, aby pro nás hledal vhodnou cestu.
Pomalu jsme se probíjeli do středu bažin. Tma houstla, mrtvých stromů ubývalo, ale náhle se před námi vyloupl ze tmy velký tmavý obrys obrovského stromu. Kupodivu nebyl mrtvý, jako vše okolo, nejspíše proto, že dle Xaramaxe výrazně zářil magií. Náš kouzelník na něm dokonce nalezl jakési ovoce, které s radostí otrhal a schoval na později. Prý také obsahuje koncentrovanou magii a určitě se mu bude hodit.
Augustin poháněl náš vor dále. Šlo to stále snadněji, začal se objevovat proud, který nás pomalu vnášel hlouběji a hlouběji do srdce močálu. Ze tmy se vynořily obrysy jakési dřevěné konstrukce. Zamířili jsme k ní. Byla to malá polorozpadlá chatka s molem na kůlech, naznačující, že i v takto nehostinné krajině někdo bydlel.
Rozhodli jsme se ji prohledat. Vyhoupl jsem se nahoru a vstoupil do pobořeného obydlí, bohužel vzápětí mi téměř za krk spadl jakýsi syčící a zmítající se had. Společníkům se nevedlo lépe, zaútočili na ně další hadi přímo z vody. Augustin se rozmáchl a ohromnou ranou svého trojzubce zcela minul jednoho hada a jedním hrotem narazil do nosného kůlu malého mola. Ztrouchnivělý trám to nevydržel, praskl jako tříska a celá bouda se začala pomalu rozpadat. V poslední chvíli jsem skočil dopředu a vlastním tělem zakryl nějaké hliněné destičky na ztrouchnivělém stole, vzápětí se mi o hřbet přelomil střešní trám, naštěstí taktéž zcela prohnilý a křehký.
Nosné trámy chaty naštěstí vydržely, nicméně hadi se ukázali odolnější, než jsme mysleli. Já i Augustin jsme krváceli z několika kousanců a snažili se je svými zbraněmi držet od těla. Nakonec se nám je podařilo zahnat a hadi zmizeli v bažině.
Xaramax prozkoumal hliněné tabulky. Ukázalo se, že to je deník jakéhosi mága, který zde žil a studoval magické zřídlo. Stálo v nich, že srdci močálu žije jakási nadpozemská bytost lačnící po krvi. Mág ji krmil svou krví výměnou za moc a vědění. Vzápětí nás Xaramax upozornil na zvláštní úkaz – krev z hadů i z našich ran, která nakapala do bažinaté vody pod chatou, začala magicky zářit a rychle odtékat do středu bažiny, patrně jak ji ona podivná bytost lačně nasávala.
Tu jsme uslyšeli v myslích zvláštní hlas. Oslovila nás přímo ona bytost z bažin (možná bych se ji ani nebál nazvat temným pohanským bohem) a nabídla nám nezměrné vědomosti výměnou za krev, ať už naši, nebo cizí. Slíbili jsme přinést této bytosti další krev, ideálně našich nepřátel, a dohodli jsme se, že přivolá zpět bažinné hady, jejichž krví pokryjeme první splátku. Tentokrát jsme na ně byli lépe připraveni, já i Augustin s posvěcenými zbraněmi od našich bohů, takže boj netrval tak dlouho a rozsekaná hadí těla brzy zmizela v hlubinách močálu.
Vyrazili jsme tedy na další cestu, pryč z bažin. Augustin pravidelně hnal loďku pryč a všichni jsme mlčeli, v duchu přemýšleli o té podivné bytosti z magického zřídla. V bažinách se postupně začaly objevovat stromy a voda byla stále mělčí, až loďka definitivně uvázla na trsech trávy a my se vydali dál po svých. Jakmile jsme doklopýtali na první suchou půdu a nalezli vhodnou mýtinu, ihned jsme rozbili tábor a unaveni zalehli.
pondělí 15. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Prospali jsme skoro celé dopoledne, před polednem jsme se rychle sbalili a pokračovali dál, směrem za zmizelými kupci. Kráčeli jsme lesnatým terénem celý a pozdě odpoledne se před námi začaly zdvíhat nízké kopce s několika holými skálami. Na jejich úpatí jsme se utábořili.
úterý 16. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Po snídani Augustinův ostrý zrak odhalil v dálce jakýsi průsmyk, který mu připadal jako vhodná další cesta a zkratka přes pahorkatinu. Vyrazili jsme k němu.
Soutěska byla úzká, se strmými stěnami. Zaujalo nás podivně naskládané kamení podepřené větvemi na jedné straně nad vstupem do soutěsky a s trochou štěstí jsme odhalili i liánu, nataženou u vstupu do rokle nízko nad cestou. Bylo evidentní, že to je nějaká primitivní past. Augustin ji z bezpečné vzdálenosti spustil a kamení se podle našeho očekávání zřítilo na místo, na kterém by stál neopatrný dobrodruh, kdyby zavadil o lano nevědomky.
Augustin nás nabádal, že využijeme znovu osvědčený plán, lehneme si mezi kameny a budeme dělat, že se nám past spustila nad hlavou a kameny nás usmrtily. Museli jsme čekat poměrně dlouho, než jsme mezi stromy zaslechly skřeky opic. Opět ty prokleté opice! Bohužel nám stejná lest podruhé nevyšla, opice chvíli vyhlížely mezi stromy a pak po nás začali vrhat oštěpy s nějak divně nabarvenými konci, patrně otrávenými. Xaramax vyskočil na nohy, něco zagestikuloval a vykřikl pár slov a prostě zmizel. Já se vrhl směrem přes popadané kameny a klády a snažil se přelézt vzniklou zábranu a schovat se v soutěsce. Jen Augustin klidně dál ležel a hrál si na mrtvého.
Mě se podařilo přelézt zával a vyrazil jsem rychle dál soutěskou, která se po chvíli rozšířila do celkem velkého údolíčka, ve kterém se zjevila malá osada vystavěná z dřevěných chatrčí. Rychle jsem zaběhl do jedné chýše, bohužel vřískající opice byly kousek za mnou. Vypustil jsem na ně několik šípů a jedna z opic se s vřeštěním obrátila na útěk, ale ostatní skočily na střechu a začaly se dobývat do chatrče.
Xaramax, jak jsem se dozvěděl později, se předtím jen zneviditelnil a odběhl pryč, držel se mnou krok a běžel také k vesnici. Augustin se zvedl, až když se k němu opice přiblížily na dosah, a pustil se do nich trojzubcem. Jednu zabil na místě, další zranil a také vyrazil soutěskou do hloubi údolí. Jakmile dorazil na dohled ostatním, zařval jejich jazykem „Dejte nám kupce!“ a to opice zneklidnělo natolik, že se přeživší dali raději na ústup do lesa. Úlevně jsme si vydechli a pustili se do průzkumu vesnice.
S5: Pátrání po ztracených kupcích
středa 17. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Setkání s opičím náčelníkem.
čtvrtek 18. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Návrat na úpatí hor, owlbear a želvák.
pátek 19. čtvrtence 🌒, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Ráno koboldi. Těžký terém.
sobota 20. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Sestup do údolí, úpatí sopky.
neděle 21. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Průzkum sopky, drak, odpoledne setkání s karavanou.
pondělí 22. čtvrtence 🌓, léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Návrat na cestu k vile, večer pozorování pašerácké lodi s tyrkysovými plachtami.
