Příběh o námořnících z Próty

4.8.2024 - 2400/Cosmic Highway

Lodní deník birémy Próta, vedený Alexandrem Papidulatem někdy cca 1200 let před příchodem Amiase, 2. věku

Pro rudu z hvězd

1. den plavby v Azurovém moři

Krátká zastávka na ostrově Synkyria (1). Místní rybáři jsou vstřícní, ale obávají se kněžích z bílomodré osady na vršku uprostřed ostrova. Kapitán Bélos se kormidelníkem Nikomachem, důstojníkem Dimothem a ranhojičkou Tristarou vydávají osadu prozkoumat. Na místě se ukáže, že nejde o chrám, ale vesnici obývanou lidmi se sdílenou myslí. Mluví sami o sobě v množném čísle a říkají si Synkyria, stejně jako se jmenuje jejich ostrov. Pokusili se přečíst Dimothesovy myšlenky a zjistit víc o našich strastech, aby to mohli použít proti nám, ale ten chlap má v hlavě jen krásné ženské a obrazy své svůdné bohyně, takže se nedozvěděli nic. Nabídli dvě bedny zboží jako zálohu a dalších deset po doručení rudy z hvězd, která spadla do moře necelý týden cesty na západ odsud a otevřela puklinu do podsvětí. Kapitán Bélos nabídku vzal a nechal si co nejlépe popsat cestu na západ.

Rybáři z dolní osady lamentovali, že tím celou posádku odsoudil k záhubě, že nejsme první loď, která na podobnou nabídku kývla a žádná se dosud nevrátila. Protože už bylo pozdě na vyplutí, zůstali jsme na ostrově do večera a Tristara rozdala vesničanům jednu bednu zboží, kterou jsme dostali jako zálohu, aby rozproudila dobrou náladu. Od místních jsme se dozvěděli pár informací o okolních ostrovech a na co si dát pozor, byť hodně přeháněli, jak do rybáři dělávají. Tristara také zjistila, že pirát Jochas, kterému přísahala pomstu, operuje v zátoce Ioanis jen malý kousek na západ odsud. Druhý den ráno nás na oplátku vybavili na cestu slušným úlovkem nasolených ryb, takže máme zásob na celý týden plavby.

2. den plavby v Azurovém moři

Kormidelník Nikomachos bravurně držel směr na západ takže jsme v odpoledních hodinách na obzoru uviděli linii ostrovů. Jeho bravurní zrak navíc odhalil, že před ostrovy se nachází velmi mělký šelf plný zrádných písečných mělčin. Věděli jsme od rybářů, že kdesi v těchto mělčinách je pirátská zátoka a tak Nikomachos stočil loď na sever. Nastalo bezvětří a musel jsem tedy bubny pobídnout veslaře do tempa. K večeru jsme dopluli do míst, kde už byl šelf hrubší a krom četných útesů z něj vyčnívaly dva vysoké skalnaté ostrovy (2). Podle rybářů zde žijí nějací divocí lidé v jeskyních. Nikomachos nechtěl riskovat průjezd mezi útesy v nastávajícím šeru a tak kapitán Bélos nařídil zakotvit na vnější hraně šelfu v bezpečné vzdálenosti od útesů.

V noci ale přišel přepad. Osm divochů proplulo mezi útesy na otesaných kmenech a pokusili se o abordáž. Naštěstí si jich na poslední chvíli všimla Tristara, která zrovna držela hlídku. Zburcovala posádku. Bélos rychle ozbrojil veslaře a Dimothes se postavil s Aspisem a Dorou na okaj paluby a začal útočníky srážet do vody. Jednoho z nich dokonce probodl. Tristara vyběhla na záď a vyhlédla si největšího svalovce, který svým příkladem skupinu vedl, a střelila ho do ruky. Nikomachos mezitím rozvinul plachtu, protože očekával, že se každou chvíli zvedne vítr. Cítil totiž ve vzduchu přicházet bouři.

Jakmile se Dimothovi podařilo zahnat první útok a na palubu se vyhrnuli ozbrojení veslaři, útočníci se stáhli. V tu chvíli zadul vítr a Nikomachos vyvedl loď daleko od jejich klád. Veslaři ještě poslali do míst, odkud se ozývaly nadávky, salvu šípů a podle bolestivého výkřiku nejméně jeden našel svůj cíl.

V tu chvíli už ale byla naší hlavní starostí blížící se bouře. Nikomachos se obával, že zůstat na otevřeném moři by znamenalo pro naši loď jistou zkázu. Nakázal tedy veslařům odložit zbraně a seběhnout zpět k veslům. Kapitán Belos s Dimothesem mezitím spustili skaloi, náš menší člun, a vyrazili napřed mezi útesy najít bezpečnou cestu pro Prótu. Hladinu osvětlovaly blesky blížící se bouře, Dimothes svou nadlidskou silou zabíral do vesel, Belos hledal ostřížím zrakem vyčuhující i ponořená skaliska a Nikomachos natahoval uši, aby mezi duněním lomozícího moře zaslechl instrukce. Útesy se podařilo proplout bez jediného škrábance a Próta přistála v malé zátoce s vysokými skalními stěnami po obou stranách a malé pláži na jejím konci.

Zbytek noci jsme strávili celá posádka namačkaní pod provizorním přístřeškem z plachty a narychlo postavenými stany, bičovanými bouří a mnoho jsme se nevyspali. Nepřízeň počasí ale stejně tak odradila od jakýchkoliv nepřátelských aktů i ony divochy z jeskyň.

3. den plavby v Azurovém moři

Když se konečně vyčasilo, celé dopoledne jsme strávili odpočinkem. Zejména veslaři si potřebovali oddechnout po namáhavém nočním veslování a následné bouři, která jim nedovolila zamhouřit oči. Divoši ale zůstali zalezlí a dali nám pokoj. Byl tedy čas i zkontrolovat loď. Ukázalo se, že noční pobíhání veslařů sem a tam poškodilo hlavní schodiště do podpalubí, a tak kapitán Bélos nařídil pokácet pár tenčích stromů a dopravit jejich otesané kmeny na palubu. Když bylo slunce nejvýše, nakázal odrazit. Za denního světla bylo snadné mezi útesy proplout, ale bylo to pomalé, proto Nikomachos nejprve vyvedl loď nejkratší cestou na otevřené moře a poté jsme velkým obloukem obepluli celý šelf a zamířili na západ. A zatímco Nikomachos kormidloval, Bélos s pomocí několika námořníků zpevnili pomocí kmenů schody do podpalubí.

Noc nás zastihla na otevřeném moři. Kapitán nechtěl riskovat noční plavbu, a tak nařídil zvednout vesla a nechat loď unášet proudem. Ráno se ukázalo, že nás proudy snesly jen o kus zpátky ke skalnatým ostrovům a veslaři se opřeli do vesel.

4. den plavby v Azurovém moři

Loď pokračovala dál na západ, a když se před kotoučem zapadajícího slunce vyhoupl řetěz ostrovů a ostrůvků, všichni se zaradovali. Radost se proměnila v jásot, když jsme po přistání zjistili, že ostrovy jsou hojné na zvěř i divoce rostoucí ovoce. Tristara a Dimothem vyrazili na lov a přinesli dost čerstvé kořisti pro celou posádku, takže jsme ušetřili celý den zásob. Noc u táborových ohňů na pláži byla příjemnou přestávkou na naší náročné plavbě.

5. den plavby v Azurovém moři

Rozhodli jsme se zůstat jeden den zakotvení a vyslat jen skaloi, aby souostroví zmapoval. Ukázalo se, že na jih od nás je nějaký větší poloostrova, zatímco na severu je řada ostrůvků zakončená větším ostrovem, na jehož severovýchodní straně se nachází napůl ponořený chrám. Protože podle popisu cesty ze Synkyrie by zde někde měly přebývat nereidy, zvolili jsme tento chrám jako cíl další cesty.

6. den plavby v Azurovém moři

Hned se svítání jsme vyrazili k nereidám. Na kraji jejich polozatopeného chrámu (5)se nacházel přístav pro lidské lodě a malé obětiště zdobené sochami mořských panen. Nikomachos s Tristarou přinesli nereidám trochu obětin a kormidelník si všiml, že jedna z nich se nápadně podobá nereidě vyobrazené na jeho medailonu. O malý okažik později se z reje pod vodou opravdu vynořila mořská pana Themisty. Nikomachos ji požádal o pomoc s cestou na místo, kde spadla z hvězd do moře ruda. Nereida souhlasila, byť to místo označila za odporné, ale vymínila si, že námořníci z Próty za to zase pomohou nereidám.

Ukázalo se, že nereidy jezdí uctívat hlavně piráti z Ioaniské zátoky, včetně Jochase, který jim přináší obzvláště cenné a krásné dary. Lidé z městského státu Aegilion na jih odsud ale vypsali na hlavu pirátů hodměnu v podobě mnoha beden zboží. Nereidy chtějí, aby posádka Próty zničila zásoby zboží v Aegilionském přístavu, nebylo tak čím vyplácet lovce odměn a piráti měli pokoj. Když se do rozhovoru přidal Dimosthes a zeptal se, zda piráti nejsou náhodou zhoubou moří, Themisty odpověděla že nikoliv, že ti mají moře rádi a uctívají ho. Nejhorší zhouba moří jsou prý rybáři, kteří moře drancují, uzurpují si ho a zabíjí ryby i jiné mořské tvory ve velkém.

Nikomachos souhlasil s nabídkou, jen si vymínil, že až někdy budou nereidy s piráty zase mluvit, musí se zmínit o tom, kdo se přičinil za zničení zboží, které mělo být vydáno jako odměna za jejich dopadení. Ještě téhož dne se Próta vydala zpět na jih a přenocovala opět v souostroví poskytujícím hojnost.

7. den plavby v Azurovém moři

Padla mlha. Nikomachos vedl loď těsné podél pobřeží a ostatní spřádali plány, jak se se skladištěm vypořádat. Cestou jsme zaslechli několik dalších lodí, jak na sebe vzájemně v mlze volají a snaží se dostat do přístavu, sami jsme se ale drželi u břehu a v tichosti.

Nikomachos dovedl loď do nejvzdálenějšího ramene říční delty, kde jsme zakotvili a Nikomachos, Tristara, Bélos a Dimothes se na skaloi vydali do přístavu (6). Následující události zapisuji tak, jak mi je vyprávěli:

• Zprvu si obhlédli přístav. Potvrdili si tvrzení nereid, že v zátoce leží jen přístav a město je hlouběji ve vnitrozemí, kde k němu vede strmě stoupající a klikatá kamenná cesta. Ukázalo se, že posádky lodí, které nemohly odplout a jsou zakotvené u přístavních mol jsou vesměs ve městě, zatímco posádky připlouvajících lodí zůstávají na palubách nebo se vydávají do velkého hostince.
• V přístavu jsou krom hostince ještě dvě otevřená skladiště, strážená šesti vojáky, patrový domek přístavního úředníka a malá tvrz s posádku, pod kterou kotví jedna válečná triréma, byť je tam molo tak pro tři.
• Nikomachos zkušeně odhadl, že mlha bude v zátoce ležet až do rána, pak ji rozfouká ranní větřík a společné naplánovali přepad na půlnoc. Po zbytek večera Bélos vyprávěl hostům v hostinci zkazky o ohnivém titánovi, který řádí v Azurovém moři, ničí lodě a města na pobřeží.
• Zatímco Tristara vyzkoušela ostražitost stráží a následně nalákala dozorujícího důstojníka, aby ji vyhledal v hospodě, až mu skončí služba, Dimothes pod rouškou mlhy odnosil do olivových sadů na jih od přístavu několik amfor olivového oleje z našich beden zásob.
• Důstojník opravdu Tristaru navštívil. Ta ho opila, svedla, a poté, co se s ním vyspala na pokoji, ho svázala a sebrala mu uniformu.
• Dimothes se mezitím vrátil, oblékl si uniformu. Počkal na půlnoc, až se přístav vylidní a v převleku se přiblížil k nejkrajnějšímu vojákovi hlídajícímu sklad a než ten si všiml, že něco nehraje, vrazil mu dýku do krku.
• Dimothes odvlekl jeho tělo do skladiště, rozlil kolem zásoby olejů z toho, co tam nalezl a pokusil se sklad zapálit. Pak si nacpal do podpaždí a na záda kolik zboží jen unesl a zmizel po kamenité cestě do tmy a mlhy. V bezpečné vzdálenosti pak obešel přístav zpět ke skaloi. Na olivový olej připravený v sadu zapomněl.
• Chvíli ale trvalo, než se oheň rozhořel natolik, aby olivový olej vzplál - a toho si mezitím všiml druhý voják, klábosící opodál. Vydal se oheň uhasit. Bélos a Tristara, kteří celou situaci pozorovali, se rozhodli zakročit. Tristara vystřelila - ale zásah jen rozštípl vojákovi štít. Bélos vběhl do skladiště a postavil se mu s krátkým mečem. V rychlém výpadu ho probodl, ale špatně vykryl vojákovo seknutí a odnesl si z potyčky ošklivou ránu na pravé paži.
• To už si situace ve skladišti všimli i ostatní vojáci včetně důstojníka na noční směně. Vyrazili k Bélovi a zároveň začali vyvolávat poplach. Bélos využil svých znalostí různých řemesel k tomu, aby co nejvíce rozdělal doutnající oheň. Tím jednak vytvořil ohnivou stěnu, která zabránila vojákům dostat se mu na tělo, a zároveň konečně skladiště zapálil.
• Utíkal kolem hospody a plápolající oheň jasně ozařoval jeho postavu. Vojáci se rozhodli ho pronásledovat. Tristara je zkusila od pronásledování odradit výstřelem, ale oslněná ohněm minula.
• Z hospody navíc začali vykukovat zvědavci a hrozilo, že prchající Tristaru s Bélem uvidí a zapamatují se. V tu chvíli se do situace vložil Nikomachos. Připomněl všem čumilům historku o titánovi a nakukal jim, že když v ohni shoří co nejvíce věcí, jako obětina titánovi, nechá lodě v přístavu či nedaleké město na pokoji. Vystrašení námořníci skočili Nikomachovi na špek, začali vybíhat ven a přikládat do ohně. V nastalém zmatku se Tristara, Béla a nakonec i Nikomachos vytratili ... a když vojáci situaci uklidnili a konečně zabránili námořníkům oheň dál přiživovat, nikdo si nemohl vzpomenout, čí nápad to přikládání vlastně bylo.

Všichni čtyři se nakonec sešli u skaloi a pod rouškou tmy se vrátili na Protu. Naložili ukradené zásoby, vzpomněli si na zapomenutý olej a odepsali ho jako ztrátu a Nikomachos se chopil nelehkého úkolu odvést loď noční mlhou dál ven ze zálivu, aniž by rozlámal vesla o břeh nebo na něj někde najel. I tentokrát ukázal svou kormidelnickou dovednost v nejlepším světle.

8. den plavby v Azurovém moři

Jakmile vítr rozfoukal mlhu, nakázal Bélos plout maximální rychlostí na sever, k nereidám, aby Prota unikla případným pronásledovatelům z přístavu, kdyby snad někdo dokázal ze zácpy lodí v ústí přístavu vyrazit za nimi. Plavba proběhla v klidu a se soumrakem už Próta zastavila u obětiště vedle ponořeného chrámu.

Nereidy si vyslechly Nikomachovo vyprávění, a pak, jako odměnu, nesly celou noc loď mořskými proudy na jihozápad, zatímco posádka odpočívala po předchozím náročném veslování.

9. den plavby v Azurovém moři

Nerediy dál popoháněly Prótu ještě část dne, ale když se kolem poledního na obzoru objevily černé štíty Laguny mrtvých (10) a kolem stěžně zakroužil první nemrtvý racek, popřála Themisty Nikomachovi i ostatním šťastnou cestu a rozloučila se.

S rudou z hvězd na palubě

4.8.2024 - 2400/Cosmic Highway

Próta opatrně obeplula lagunu. Na severní straně námořníci zahlédli temnou jeskyni, na jižní svatyni postavenou z rudě žíhaného kamene a na východě nad jediným průplavem, kde nehrozily lodi skaliska nebo zrádné proudy, se tyčil maják vrhající do dály paprsky tmy. Nikomachos navedl loď na pláž na jihozápadní straně laguny.

Hned po přistání se na posádku vrhli nemrtví krabi a leguáni. Všichni si tak mohli vyzkoušet, že na nemrtvá zvířata platí zejména pořádná rána palicí či useknutí důležitého údu, naopak se zdáli být odolní proti bodným ranám. Dimotheos poslal veslaře prozkoumat pobřeží a ostatní se začali dohadovat, zda je před postupem hlouběji do laguny obětovat Životu nebo Smrti. Nakonec všichni usoudili, že pokud zde v této laguně má být puklina do podsvětí, kterou Smrt zapečetila, aby se mrtví nemohli vracet zpět do světa živých, bude lepší získat přízeň právě Smrti. Obřad vedl Nikomachos a na znamení, že oběť bere opravdu vážně, podřízl jedinou holubici, kterou na lodi měli a která jinak slouží k tomu, aby v případě nouze nejvyšší byla vypuštěna a ukázala směr k pevnině. Jen chvíli poté se námořníci vrátili ze severu ostrova, kde našli veslici, která na první pohled měla proražené dno, ale šťastná náhoda v podobě velké vlny lodí pohla a ukázala, že je jen uvnitř zasypaná pískem, který stačí odházet.

S vědomím, že na místě nechtějí zůstávat po setmění, nařídil Dimotheos veslařům aby vysypali písek z veslice a posádka vyrazila k jeskyni. Asi uprostřed laguny si Nikomachos všiml, že k lodi se blíží čtveřice rejnoků. Podobně jako u krabů a leguánů, šlo o nemrtvé rejnoky. Dimotheos přikázal většině veslařů, aby se chopili harpun přinesených z lodi a Nikomachos se chopil kormidla, aby zabránil převrhnutí. Harpuny sice nedokázaly rejnoky zabít, ale probodaly jim jejich křídla a dovolily posádce přitáhnout je blíž k lodi hřbety napřed a umlátit vesly. Setkání s prvními opravdu nebezpečnými nemrtvými byl ale natolik silný, že někteří členové posádky začali remcat, že tohle nemají zapotřebí. Kapitán Bélos to zaslechl a uklidnil mužstvo tím, že do podzemí se vydá jen on a s ním kormidelníkem Nikomachos, důstojník Dimotheos a ranhojička Tristara.