Dešťokalypsa

Lid Orondar žil na kopcích, svazích a v údolích Orondoru, kde před dávnými věky jeho předkové nalezli útočiště při exodu z Elfie. Svou vyspělostí a znalostmi vysoce předběhl další divoké rasy a národy, žijící v oblasti, zejména díky tomu že ovládl:

• umění zpracovávat stromy brakka a
• umění využívat síly vody k pohonu strojů
• a umění ochočit si a využívat tažnou a nosnou sílu velkých zvířat

V zásadě však s nimi žili v relativním klidu a míru, zejména protože divoké národy si na vyspělou elfí civilizaci netroufli.

Elfům ale bylo toto stále málo, zejména sezónnost a nepravidelnost dešťů velmi omezovala rozjezd jejich civilizace, postavené právě na ovládnutí síly vody. Proto začali zkoumat počasnictví, ve snaze ovládnout déšť a přimět ho, aby pršel vytrvale či alespoň předvídatelně.

Počasnické experimenty se ovšem vymkly z rukou a elfové spustili Dešťokalypsu - apokalypsu deštěm. Namísto vytrvalého či předvídatelného stálého deště začaly krajinu bičovat prudké bouře, husté lijavce a déšť téměř nikdy neustával. Zemědělské terasy se proměnily v neúrodná bahniska, řeky se rozvodnily a z divočely, takže nešlo rybařit, voda podemílala svahy, razila si neustále nové a nové cesty, horské potůčky se proměnily v dravé říčky, prudké svahy pokryly stovky vodopádů. Vyplašená zvířata v rozbitém ekosystému změnila své chování a i sami elfové, do jisté míry již zhýčkaní pokrokem a civilizací, kterou dosáhly, byli najednou tvrdě zaskočeni nepřejícím živlem.

Elfí civilizace se rozpadla, přežil jen zlomek jedinců v ruinách elfí osady Lanthirion či na samotách v jejím okolí.

A nejen to - elfové, zápasící o své přežití v proměněné krajině zmítané nekonečnými slejváky, zjistili, že i divoši změnili své chování vůči nim, neboť (zcela správně) považují lid Orondar za původce a příčinu všech změn, kterými si jejich domovské prostředí prochází.